Lékař

MUDr. Jiří Friedrich s.r.o.

Autor: MUDr. Jiří Friedrich s.r.o.

Gynekologická ordinace, Frýdek-Místek   MUDr. Jiří Friedrich poskytuje preventivní a léčebnou péči v oblasti gynekologie a porodnictví:  roční…

Více o autorovi

 

Většina našich bolestí, které jsou fyziologického původu, nám po celý život léčí veliká spousta lékařů. Jejich práce není vždy příliš dobře honorována, avšak, i přesto vše, lékaři svoji práci milují. Leckdy trnitá a strastiplná cesta začíná již při studiích a končí o mnoho let později, kdy lékař odchází do důchodu – což nezřídka kdy bývá až po sedmdesátce. Ve své podstatě je celý jeho život doprovázen těžkostmi. 

 

Lékařem se nestaneme přes noc. Potřeba pomáhat druhým se v nás musí postupně vyvíjet a prosazovat. V dětství snad každé druhé dítě chce být lékařem, ale než dospějeme, zjistíme ve většině případů, že nestačí chtít a že je nutné pro to něco udělat. Nejlepším předpokladem pro to, jak se stát lékařem je kvalitní střední škola. Většina lékařů v ČR vystudovala gymnázium, ze kterého dále pokračovali na medicínu (Lékařské Fakulty Vysokých škol). Podstatně menší procento lékařů před vysokou školou absolvovalo střední zdravotnickou školu. Nicméně z mého pohledu si myslím, že v ČR chybí kvalitní "zdrávky", kde by se studenti mohl připravit na studium vysoké školy. Lékařských fakult vysokých škol je v České republice současně deset. Některé jsou již odborněji zaměřené, jiné jsou obecnějšího charakteru. První tři jsou fakulty Karlovy Univerzity v Praze a jmenují se 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy. Další fakulty pak jsou napříč republikou a patří mezi ně: Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Lékařská fakulta Univerzity Palackého, Lékařská fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany.

 

Délka samotného studia na vysoké škole je stanovena Ministerstvem zdravotnictví na šest let resp. 12 semestrů, tímto však nekončí. Pokud studujete jakoukoliv vysokou školu, je největším předpokladem pro úspěšnou kariéru v daném oboru praxe. Její získání je leckdy obtížné a ani u lékařů tomu není jinak. Po úspěšné praxi, která v závislosti na oboru trvá dva až pět let, můžete začít stavět opravdu profesionální praxi. Jenomže lékař narazí na mnoho problémů. Tím prvním a bezesporu nejzdlouhavějším je skutečnost, lékař potřebuje atestaci resp. atestace. Problém tkví v tom, že atestaci můžete dělat až pět let po ukončení lékařského studia, což je docela dlouhá doba, vezmeme-li v potaz, že v lepším případě získáme titul MUDr. někdy okolo 25. roku. Takže lékařem s vlastní ordinací budete nejdříve ve třiceti letech. Mezitím však nezbývá příliš prostoru pro zakládání rodiny, výchovu dětí, soukromí život, ani nic podobného. Je Vám tedy třicet a postupně se orientujete na konkrétní obor. Část lékařů má jako svůj cíl vlastní ordinaci, jenomže zde vyvstává další problém. Tím problémem je smlouva s pojišťovnou. Abych Vám ukázal, jak problematické to někdy je, povím Vám příběh jedné mé kamarádky, která sice není doktorka, ale smlouvu s pojišťovnami musí mít stejně.

 

Povoláním logoped, bydlící ve městě s cca patnácti tisíci obyvatel. Svoji praxi získala pod záštitou starší logopedky, která se chystala odejít do důchodu. Věřte tomu, že když město se spádovými oblastmi čítajícími dalších deset tisíc obyvatel má jen jednoho logopeda, je to velmi málo. Po diskusi se svým otcem, který je lékař, došla k závěru, že si otevře vlastní praxi. Zde se však objevil bezesporu největší problém, který stál před mladým člověkem majícím dvě děti. Inteligentní žena, jejíž manžel je úspěšný podnikatel, chtěl ještě jedno dítě, aby byla naplněna její rodinná potřeba. Po předběžném souhlasu z několika pojišťoven přišly na řadu dvě největší pojišťovny, které se však rozhodly, že na více jak dvacet pět tisíc lidí stačí jeden logoped. Možná by to byla tabulkově pravda, kdyby toto město a spádové oblasti nebyly specifické tím, že zde je velice vysoká porodnost, vysoká životní úroveň a nízký počet nezaměstnaných. Pojišťovny tudíž řekly, že musí počkat do té doby, než stávající logoped ukončí svoji činnost. Mladá paní se tak rozhodla zůstat pod jiným subjektem, přišla do jiného stavu a... Původní logopedka se rozhodla ukončit svoji činnost, jenomže naše mladá paní magistra právě započala své těhotenství. Pojišťovny, ty dvě největší, řekly: "Vyberte si, co chcete, dítě nebo smlouvu s námi?"

 

Tento leckdy až cynický a povýšenecký přístup však často stojí i před lékaři. Nové tabulky, které vydalo Ministerstvo Zdravotnictví, nyní upravují počet lékařů všech oborů, kteří mohou být pro dané oblasti. CO to v praxi znamená? Lékař, který se připravuje mnoho let a otevření své vlastní ordinace tak na šanci čeká i několik let. Možná bychom to pochopili shovívavěji, kdyby platy lékařů nebyly tak nízké v kontrastu k tomu, jakou odpovědnost nesou, kdyby za jejich titulem a možností otevření ordinace nestály roky studia, mizerně placené praxe v nemocnicích a veliký finanční výdaj. Dnes se setkáváme s mnoha ohlasy od lékařů, kteří nám říkají, že jim smlouvy pojišťovny prozatím neprodloužily a že nevědí, jak to nadále bude. Pokud zdravotní pojišťovna lékaři neprodlouží do letošní zimy smlouvy, platnost stávajících smluv vyprší do tří let. Algoritmus, kterým postupují některé pojišťovny, je však trochu zvláštní.

 

Napadá mě otázka, zdali náhodou neprobíhá v pozadí celého zdravotnictví tak trochu zajímavý sub proces privatizace soukromé zdravotní péče na ještě soukromější. Tzn., zdali náhodou tato nová pravidla ministerstva zdravotnictví nezavírají dveře lékařům a jejich soukromí ordinacím a neotvírají dveře velikým "s.r.óčkům", která se dlouhodobě snaží koupit některé ordinace lékařů. Je bezesporu pravdou, že mít ordinaci nejen praktického lékaře, může být po těchto všech bojích lukrativní. Jenomže nesmíme zapomenout na to, co vše tomu předchází a co vše lékař během svého života podstupuje – opětovně. A přeregistrace – to už je jen další ze zdí, které staví někdo shora.  Po těchto všech peripetiích vidíme, že lékařství resp. práce lékaře není zaměstnáním, nýbrž je povoláním. Životní cestou, pro kterou je mnoho z těchto ochotných lidí schopno udělat první a poslední. Vážím si lékařů už jen pro to, že s těmi, se kterými jsem se setkal, jsou hodní, milí a chápaví lidé. Každý z nás se setkal ve svém životě se situací, kdy mu bylo něco špatně diagnostikováno, ale kdo z nás ve svém životě, ve své práci, ve svém každodenním rozhodování neudělal někdy chybu? Lékař, chcete-li doktor, je opravdu důležitou osobou v našem životě, která si zaslouží bezesporu veliký obdiv za to, co vše dokázal, dokazuje a ještě jistě dokáže.