Další lékaři


MUDr. Zuzana Roučková

Nová Paka


Neurologická ordinace

Neurologická ordinace

Neurologická ordinace Neurologie je název odvozený z řeckého slova neuron=nervy, logie=věda. Jedná se o lékařský obor, který se zbývá studiem, diagnostikou a léčbou onemocnění poruch nervového ústrojí. Tento obor je velmi úzce spjat s psychiatrií a interním lékařstvím. Před vlastním neurologickým vyšetření neurolog vyhotoví anamnézu, která shrnuje veškeré údaje o pacientovi. Anamnéza se obvykle získává volným rozhovorem, jemuž neurolog udává určitý směr. Po stanovení anamnézy následuje vlastní vyšetření, během kterého lékař získá popis stavu nervového systému pacienta. Vyšetření začíná tím, že lékař pacientovi změří krevní tlak a plus. Potom provede vyšetření hlavových nervů, krku, končetin, břicha a chůze. Při vyšetření hlavových nervů je pacient vyzván, aby sledoval pohybující se prst vyšetřujícího. Dále lékař posvítí střídavě do jednoho oka a druhého oka baterkou. Štětičkou vyzkouší, zda doteky jsou stejně silné ve všech částech obličeje. Dávivý reflex se zkouší tak, že štětička se dotkne měkkého patra, na končetinách lékař vyšetřuje svalovou sílu pomocí jednoduchých testů. Reflexy vyzkouší neurologickým kladívkem poklepem na určitá místa končetin. Citlivost končetin se provádí opět štětičkou. Závěrem neurolog posoudí chůzi pacienta. Tím je vyšetření u konce a výsledek je sdělen pacientovi na místě. Podle výsledků vyšetření lékař navrhne další opatření, případně sestaví individuální plán léčby. Neurologické vyšetřovací metody tedy spočívají v kontrole a vyšetření držení těla, chůze, napětí svalů, schopnosti regulovat svalové napětí, vyšetření funkce reflexů, vyšetření senzorických nervů zkouškami smyslů a kožní citlivosti. Vyšetření zobrazovacími metodami vede k posouzení struktury. Klasický rentgenový snímek podává cenné informace o změnách na lebce a páteři, počítačovou tomografií lze zobrazit i vlastní tkáň mozku, mozkové komory apod. V některých případech je třeba monitorovat funkční aktivitu jednotlivých částí mozkové kůry; k tomu se hodí tomografie. Při neurologickém vyšetření se často provádí i vyšetření mozkomíšního moku. Mozkomíšní mok se vyšetřuje lumbální punkcí, diagnosticky cenná je informace o stavu tlaku mozkomíšního moku, jeho barvě a složení. Mezi nejčastější neurologické choroby patří migréna. Její první projevy se mohou vyskytnout v jakémkoliv věku např. již v dětství nebo v období puberty. Vážným znamením je trend posledních let, kdy dochází k výskytu této nemoci u stále mladších věkových skupin. Dalším častým onemocněním je epilepsie, Parkinsonova choroba, roztroušená skleróza, mrtvice, ale i nádory centrálního a periferního systému. Neurologická ordinace je pouze pro dospělé pacienty. S ohledem na řešení specifických problémů byla dětská neurologie uznána jako samostatný obor.