Mentální anorexie a obezita

Mentální anorexie

Příčina onemocnění není jednoznačná, většinou jde o komplex celé řady faktorů. Mentální anorexie je psychicky ovlivňující fyziologický proces, kdy jde o poruchy příjmu potravy, která postihuje jak dívky/ženy, tak i chlapce/muže, ikdyž u chlapců se nemoc vyskytuje v daleko menší míře,  riziko vzniku anorexie u mužů je až dvanáctkrát nižší.

Anorexie se vyskytuje prakticky ve všech hospodářsky vyspělých zemích. Lidí trpící touto chorobou v naší populaci je asi 10%. Nemocní, na které mají vliv média a současný trend společnosti si nikdy nepřipadají štíhlí, vždy při pohledu do zrcadla najdou nějaké chyby a snaží se je co nejrychleji odstranit.

Za specifickou psychopatologii se označuje obava z tloušťky. Tato obava má charakter ovládavé až nutkavé myšlenky, pacientky samy usilují o nízkou hmotnost. Následně vzniká podvýživa, sekundární endokrinní a metabolické změny a narušení tělesných funkcí. Nízké hmotnosti dosahují různými způsoby, nejčastěji hladověním nebo přejídáním a následným vypuzováním, zneužíváním laxativ, diuretik a klyzmat.

Přibližně 50 % žen ve vyspělých zemích drží soustavně nějakou dietu!

Na vzniku mentální anorexie se nepochybně podílejí i jiné faktory:

a) biologické faktory

•hladovění samo o sobě způsobuje řadu biochemických změn, z nichž některé se vyskytují i u deprese.

•postupně se snižuje pocit hladu až úplně vymizí

b) sociální faktory

•společensky preferována je štíhlost, která je symbolem krásy a úspěchu. Právě tyto preferované věci jsou často spouštěčem mentální anorexie, dívky a ženy se chtějí stát manekýnkami nebo jinak úspěšnými osobnostmi.

c) psychologické a psychodynamické faktory

•mentální anorexie se často vyskytuje v rodinách, které jsou dysfunkční

•obraz mentální anorexie bývá často u dívek, v jejichž rodinách se ve zvýšené míře hovory a problémy točí kolem příjmu potravy a kolem tělesných tvarů - postavy. Dívky si tak často myslí, že je rodiče nemají rádi, protože nemají zcela ideální a vysněnou postavu.Dalším případem jsou pedagogové tělesné výchovy s nevhodnými a uštěpačnými poznámkami na zakulacující se dívčí postavu, to mnohdy může být také spouštěcím mechanismem onemocnění, protože dospívající špatně snáší jakékoliv poznámky na svojí osobu.

•anorektické praktiky se dále udržují a dívce se částečně uleví od problémů objevujících se v dospívání

Jak Mentální anorexii poznáme?

Pokud se chceme dopátrat pravdy, zda je dívka či chlapec nemocný, musíme sledovat  příznaky, které nám mohou napovědět, že není něco v pořádku nebo dovést k nepříjemnému zjištění.

Dívky často odmítají stravu a nemusí jít zrovna jen o tučné a kaloricky vydatné pokrmy. Nemocní se často vyhýbají jídlům, i těm, která byla donedávna jejich nejoblíbenější, říkají že se nají později nebo že jedli před chvílí a zrovna teď nemají na nic chuť. Nakupují výhradně výrobky s označením „light”. Jedí jednou, maximálně dvakrát denně, a to minimální porce jídla, většinou bílý jogurt light, ovoce a zeleninu. Během dne hodně pijí, někdy i nadměrné množství tekutin. Dalším ukazatelem může být váha, která neodpovídá věku ani výšce jedince. Dále je možné si povšimnout častého stání u zrcadla a kontrolování křivek, později si toho nemůže všimnout ani dobrý pozorovatel, protože dívky začínají být čím dál více vynalézavější, co se týče ukrytí své nezdravě „vyzáblé”postavy.

Při malnutrici je velmi důležitá co nejpodrobnější anamnéza, která pomáhá stanovení včasné diagnózy a léčebného postupu. Anorektičky a bulimičky spolupracují při získávání anamnézy velmi ochotně, ale je třeba také uvést to, že nám rozhodně nebudou podávat pravdivé informace o svém stavu a době trvání obtíží, oni totiž přece žádné problémy nemají, problémy má jen jejich  okolí. Dívky, si s námi tedy velmi ochotně popovídají a sdělí nám mnoho informací, které mají jen jediný účel, a to dostat se co nejrychleji ze zdravotnického zařízení. Tím si získají více času pro svou „zálibu” Toto všechno jen potvrzuje správnost  diagnózy.

Při získávání anamnézy pátráme zejména po těchto údajích:

•Hmotnost a její změny

•Změněná chuť k jídlu, změna chuti

•Potravinová alergie

•Zjišťujeme frekvenci obtíží

•Nezapomeneme se zeptat na zaměstnání nebo druh studia pacientky

•Pátráme po sociální situaci a zázemí pacientky

•Pátráme po eventuálním abúzu alkoholu

•Pátráme po možných somatických komplikacích v ústní dutině

•Podle zkušeností nemá větší efekt podrobné vysvětlování metabolických změn během hladovění, ani líčení následných orgánových komplikací, protože dívky nám nebudou věřit, v tomto období je velmi těžké je přesvědčit o nesprávnosti jejich počínání.

•Aktivně se ptáme na denní režim, příjem stravy - kdy a co pacientka jí

•Upřesňujeme typ a časnost sportovní, všeobecně pak tělesné aktivity, která bývá ve většině případů nadprůměrná.

•Sledujeme stravovací zvyklosti a životosprávu nemocných.

•Nemocniční ošetření nevyhledávají ve většině případů pacientky samy, ale jejich příbuzní, kteří si stále více všímají stravovacích praktik a hubnutí nemocné.

Klinický a laboratorní obraz

•Charakteristické pro onemocnění je, že přes ztrátu tělesné hmotnosti a hubnutí se pacientky údajně cítí velmi dobře.

•Příležitostně se u nemocných objevují stavy pocitu hladu následované záchvaty přejídání s nárůstem hmotnosti. Pacientky to pociťují velmi trýznivě, důsledkem čehož je potlačení dalšího nutkání k jedení.

Pozoruhodná je vynalézavost metod, které pacientky používají pro to, aby nepřibíraly na hmotnosti:

•zatajování a klamání stran příjmu potravy

•pseudospolupráce

•autoindukované zvracení

•používání laxativ či diuretik

•anorektičky, které jsou pod kontrolou ve zdravotnickém zařízení můžeme často vidět pochodovat s infuzním stojanem na chodbě, protože pohybem se hubne nebo alespoň nepřibírá na váze

•často se také může nemocné povést v nestřeženém okamžiku upustit z vaku intravenózní výživu, a tak si snížit kalorický příjem

•další metoda jak uklidnit své okolí zvýšením hmotnosti je si na sebe připevnit závaží, proto je někdy nezbytně nutné, aby se dívky vážily ve spodním prádle, což jim částečně znemožňuje ukrýt závaží

•konstantně je přítomna amenorea

•Mentální anorexie je ve svém počátku provázena subjektivním pocitem dobrého zdravotního stavu a ujišťování okolí o tom, že pacient má vše pod kontrolou a dostatek energie.

Hladovění vede u mentální anorexie k řadě sekundárních projevů

•Porucha termoregulace souvisí s vymizením tukové tkáně, nemocné jsou zimomřivé a neustále mají chladné ruce i nohy. S porušenou termoregulací může souviset i výskyt atypického ochlupení, které je typické na zádech a objevuje se zejména v zimních měsících.

•Pokles bazálního energetického výdeje je obecná reakce na dlouhodobé hladovění

•Narušení sexuálních funkce

•Snížení imunity- jedná se zejména o buněčnou imunitu

•Poruchu hojení ran  můžeme sledovat na drobných defektech a operačních ranách, kdy doba hojení je mnohonásobně delší

•Zvýšená kazivost zubů

• • Nepravidelná menstruace až vymizení menstruace
• • Dehydratace, rozvrácení minerálního metabolismu, hrozí až selhání ledvin
• • Odvápnění kostí, ty jsou pak více ohroženy zlomeninou

•Kožní změny se projevují různě, patrný je úbytek vlasů, které jsou křehké a lámavé. Nehty se lámou a třepí, eventuálně na nich pozorujeme karenční změny. Na kůži se mohou objevit i petechie a hematomy, které vznikají důsledkem trombocytopenie a snížené syntézy vitaminu K. Občas pozorujeme zelenavé (chloróza) nebo žlutavé (hyperkarotenemie) zabarvení kůže, což bývá důsledkem zvýšeného příjmu zeleniny při nevyvážené jednostranné výživě.

Léčba mentální anorexie:

Je-li dívce méně než 18 let, mohou do terapie zasáhnout rodiče. Pokud je však dívka plnoletá, nemohou rodiče rozhodnutí dívky léčit se či neléčit se nijak ovlivnit.

Terapie může probíhat u lehčích případů ambulantně, v těžších případech je nutná hospitalizace na psychiatrické klinice, popř. na jednotce intenzivní péče se zavedením umělé enterální či parenterální výživy. Troufám si říci, že téměř vždy je ale nutná odborná péče, jen výjimečně se z anorexie může dostat dívka sama.

Cílem léčby je v prvé řadě dosáhnout optimální tělesné hmotnosti a zároveň naučit dívky normálnímu chování ve vztahu k jídlu. Velkou oporou a pomocí mohou být rodiče, partneři, přátelé. Důležité je, aby tito blízcí byli s problematikou správně obeznámeni, neboť není jednoduché poznat, jestli poskytnutá pomoc je správná nebo ne.

Obezita

Obezita neboli otylost je stav, při kterém se v těle nahromadí nadměrné množství tukové tkáně není to jen problém nespokojenosti s vlastním vzhledem či problém nepadnoucích šatů. Obezita je především nemoc, která je rizikem pro vznik řady dalších vážných onemocnění.

V České republice celkem asi 66 % mužů a 54 % žen ve věku od 20 do 65 let trpí nadváhou nebo obezitou.

V první řadě musíme znát pojem normální váha a nadváha, pro určení stupně nadváhy a obezity se používají různé metody. Nejvyužívanějším způsobem je výpočet váhově-výškových indexů, nejčastěji body mass index (BMI) a obvod pasu.

BMI se vypočte tak, že se hmotnost vyjádřená v kilogramech vydělí druhou mocninou výšky, která je vyjádřená v metrech, tak získáme číslo, které nám upřesní do jaké skupiny se řadíme.

Obvod pasu

Jednoduchým ukazatelem rozložení tuku v těle je obvod pasu. Pas měříme v polovině mezi spodním okrajem dolního žebra a horním okrajem pánevní kosti. Krejčovský metr přikládáme v horizontální rovině (jako opasek). Hraniční hodnoty obvodu pasu uvádí následující tabulka.

Riziko vzniku metabolických a oběhových komplikací spojených s obezitou. (podle WHO, 1997)

Na vzniku obezity se podílí mnoho faktorů

• vliv okolního prostředí- se uplatňuje především sedavým způsobem života a přejídáním.
  Dědičnost se také podílí na tom, jak snadné či naopak obtížné je pro pacienta zhubnout.
  Řada pacientů potřebuje ke snížení a udržení hmotnosti účinnost a soustavnou pomoc.

o        dědičnost- uplatňuje se různými způsoby, např. rozdílnou schopností spalovat základní živiny (zejména tuky), velikostí klidového energetického výdeje, jídelními preferencemi a stupněm spontánní pohybové aktivity. Dědí se však také rodinné zvyklosti, tedy např. výběr a množství konzumované stravy, sklon k pohybu apod.

o        rodinné zvyklosti- zvyky ve stravování rodiny, kde a jak se rodina stravuje, pokud je to často formou rychlých občerstvení (fast food) je riziko vzniku obezity mnohonásobně vyšší, než u rodiny, která alespoň částečně dbá na zdravou výživu.

o        obsah tuku v těle

Obezitu můžeme rozdělit na dva hlavní typy:

1.obezita v důsledku onemocnění, dědičné dispozice a poruchy vývoje

2.obezita v důsledku přebytku energie

...dále rozlišujeme obezitu mužského a ženské typu.

Androidní (jablko)

Jedná se o ukládání tuku převážně v partiích břicha, nohy a boky zůstávají štíhlé, tento typ se vyskytuje více u mužů, ale ani ženy nejsou výjimkou.

Gynoidní (hruška)

Tuk se ukládá v oblasti boků, zadku a stehen, břicho je ploché, tento typ ukládání tuku je téměř výhradně u žen, také je méně nebezpečný než předcházející typ.

Jaké jsou komplikace obezity?

o        ICHS a infarkt myokardu

o        ateroskleróza mozkových tepen

o        ateroskleróza končetinových tepen

o        porušená glukózová tolerance a diabetes mellitus II typu

o        Dna

o   Zvýšená hladina krevního tlaku

o   zvýšená hladina cholesterolu

o   nízká hladina HDL cholesterolu (hodného cholesterolu)

o   zvýšená hladina kyseliny močové a triglyceridů

o   Obezita a kouření

o   kouření je samo o sobě škodlivé a je dalším rizikovým faktorem vzniku nemoci

o   složitější situace nastává u obézního kuřáka

Kdy  musíme obezitu léčit?

Obezita musí být léčena vždy dle aktuálního stupně obezity.
Základní trojicí léčby je dieta, zvýšení pohybové aktivity a úprava jídelních a pohybových zvyklostí provázená celkovou změnou životosprávy.
V případě, že tento postup založený na změně životního stylu není dostatečně účinný, je možno přistoupit k léčbě léky a v těžkých případech i k léčbě chirurgické.

Cílem léčby není dosažení ideální hmotnosti, protože tento cíl je u většiny obézních nereálný, ale výraznější pokles hmotnosti a s tím spojené snížení zdravotních rizik. O úspěšnosti redukčního režimu pak rozhoduje především schopnost dlouhodobě udržet docílený hmotnostní pokles. Je nutné zdůraznit, že se nejedná pouze o krátkodobou dietu, ale o celoživotní změnu životního stylu.

Léčba obezity má být vždy komplexní, dlouhodobá a individuální.

Zahrnuje nízkoenergetickou dietu s omezením tuku, pohybovou aktivitu a úpravu jídelních a pohybových návyků!

Dietní doporučení pro obézního pacienta

o        nakupovat poté, co je po jídle

o        nakupovat podle seznamu

o        brát si s sebou jen tolik peněz, kolik asi bude stát nákup

Plánování

o        naplánovat předem co a v jakém množství zkonzumuje

o        konzumace jídla ve stanovenou dobu

o        získat pomoc rodiny, přátel a dalších osob

o        zaznamenávat si hmotnost asi 1x týdně

Činnosti

o        Skladovat oblíbená jídla tak, aby nebyla na očích

o        Jíst vždy na stejném místě

o        Nedojídat zbytky

o        Jíst pomalu

Fyzická aktivita

o        3x týdně nejméně 30 minut chůze

o        Postupně přejít k fyzicky náročnějším výkonům

o        Posilování ano, ale jen v lehké míře, protože to ze začátku není příliš vhodné

o        Změna chování

o        Bojovat proti stresu jinak než jídlem

o        Zásadně nejíst u televize!!!

o        Pokud se jednou mírně poruší dietní režim nejde o tragédii

Léky

Používají se ke zvýšení úbytku hmotnosti u pacientů, kteří drží redukční dietu bez valných výsledků, ale i to má svá kritéria. Tyto preparáty jsou výhradně na lékařský předpis a předepisovat je mohou obezitologové a praktičtí lékaři pouze u lidí s vysokým stupněm obezity.

Obézní pacienty by před užíváním těchto léků měl vyšetřit specialista, aby se předešlo náhlému  zhoršení stavu nebo nástupu nežádoucích účinků, kterých není u takovýchto preparátů zrovna málo. V současné době už je zpřísněn i výběr preparátů na snížení nadváhy, a některé byly v EU dokonce zakázány pro mnoho vedlejších účinků. Léky se podávají nejméně po dobu 3 měsíců pod odborným dohledem specialisty, poté by vždy měla následovat stejně dlouhá pauza jako byla doba užívání.

Léky na snižování nadváhy působí proti obezitě různými mechanismy snižují chuť k jídlu, snižují vstřebávání živin, především tuků, zvyšují výdej energie a tepla.

Chirurgická léčba

Další možností je chirurgická léčba, která je indikována osobám s nejvyšším stupněm obezity. BMI musí překračovat hranici minimálně 35, ale častěji je to indikováno u pacientů s BMI nad 40, u kterých selhala předchozí konzervativní léčba. Chirurgická léčba má několik variant v závislosti na zvolené metodě.

Mezi základní operační výkony, které jsou používány po selhání konzervativní léčby obezity patří:

• Žaludeční balón – dočasná endoskopická pomůcka k hubnutí. Je to dočasné umístění silikonového balónku do žaludku

• Bandáž žaludku – laparoskopická implantace regulovatelného škrtícího kroužku na horní    část žaludku

• Tubulizace žaludku – laparoskopické operační zúžení žaludku

• Žaludeční bypas – náročný laparoskopický operační výkon, který zmenší žaludek a napojí na něj přímo kličku tenkého střeva

Alternativní metody léčby obezity

Nejsou většinou moc účinné, obvykle se jedná o reklamy na zázraky jako jsou čaje,náplasti,  tablety a jiné pilulky slibující fascinující zhubnutí za velmi krátkou dobu a velmi hříšné peníze.

I když už asi každý se nechal alespoň jednou „lapit” nějakou 100% zaručenou metodou k redukci váhy a nějak jim to nepomohlo, tak je stále mnoho lidí, kteří věří, že jednou díky zázračným tabletkám zhubnou bez námahy. Právě ty ale musím bohužel opravdu zklamat, bez snahy, správného jídelníčku, nějakého pohybu a pevné vůle to opravdu nejde.