PARNÍ LÁZNĚ

Na rozdíl od rituálního pojetí indiánů brala evropská civilizace používání parních lázní většinou pragmaticky. V antickém Řecku existovala tradice terapeutických parních lázní od pátého století před naším letopočtem. V této souvislosti je třeba zmínit slavného lékaře Hippokrata. Byl přesvědčen, že zdraví je otázkou rovnováhy, a proto navrhoval k udržení tělesné harmonie střídání studených a teplých koupelí. Při horečkách, revmatických bolestech nebo migrénách doporučoval pouze teplé koupele, na zápal plic radil právě parní lázeň. Lakedaimoňané ze Sparty si v parní lázni zahřívali svaly před cvičením. Dějepisec Herodotos popsal roku 425 př. n. l. užívání parní lázně u Skythů, jejichž území odpovídá dnešnímu Rusku. Podle jeho líčení Skythové o sebe opřeli tři velké klády, které pevně obalili vlněnými oděvy, takže vytvořili jakýsi stan. Do nádoby s vodou umístěné uprostřed stanu poté vhodili doběla rozpálené kameny. Podle Herodota bylo ve stanu tolik páry jako v žádné řecké parní lázni. Tradici lázní je možné pozorovat i u eskymáckých inuitů nebo ve Skandinávii, zejména ve Finsku.

 

ŘÍMSKÉ LÁZNĚ – vlhké s párou – tepidarium

-          suché lázně – sudatorium

ARABSKÉ LÁZNĚ (také maurské nebo turecké) – skládali se ze z několika místností:

-          první sloužila k odložení oděvu

-          druhá (el barranaichladná) pro odpočinek

-          třetí (el ousti) temperovaná místnost

-          čtvrtá (el daki) teplá místnost, v níž teplota dosahuje 45oC a 100% vlhkosti vzduchu

 

Současnost

 

Dalo by se říci, že do dnešní doby se zachovala především Sauna (Skandinávie) a parní lázně ustoupili do pozadí, ale není tomu tak. Pouze se o nich tolik nemluví. Většinou jsou součástí lázeňských komplexů nebo relaxačních center. V dnešní době bychom mohli nalézt zhruba tři druhy parních lázní, tzv. Rusko-Římskou (od které se však ze zdravotního hlediska ustupuje), klasickou parní lázeň a aromatickou lázeň. V zásadě se jedná a jednu a tutéž proceduru, avšak rozdíl se nachází v teplotách které se využívají.

 

RUSKO-ŘÍMSKÁ LÁZEŇ – využívá teploty 50-60oC a páru. Je kombinací tří místností s nádobami s teplou a studenou vodou. Jelikož dochází k prudkému střídání teplot, odborníci se domnívají, že okamžitá postupnost různých teplotních působení zatěžuje organizmus.

 

KLASICKÁ PARNÍ LÁZEŇ – parní lázeň pracuje na bázi vodní páry, tedy přes to že pracuje s vysokými teplotami kolem 45-50oC vzhledem ke srážlivosti páry nedochází k pocení, ale pouze k prohřátí organizmu. Aby tato kůra byla účinná po parní lázni se doporučuje vlažná sprcha a klid. Při této formě regenerace dochází především k uvolnění svalového napětí, ale také k zatížení krevního oběhu, ne však tak radikálního jako v případě Rusko-Římské lázně, avšak vyššího než při saunování.

 

AROMATICKÁ LÁZEŇ – toto je typ parný lázně jenž využívá kombinaci páry a vonných esencí. U tohoto typu lázně se pohybuje vnitřní teplota kolem 38-50oC. Vlhkost je zde individuální, může však dosahovat až 100%. Aroma se s párou mísí buď již v potrubí nebo se využívají vonné byliny na výparníkovém roštu.

 

Jestliže již zmiňujeme saunu, řekněme si také něco málo o ní.

 

SAUNA - patří mezi kombinované procedury, má rozsáhlý účinek v podobě akutního tepelného stresu, využívá teploty 80 – 100oC, je vhodným regeneračním prostředkem k odbourání celkové únavy, ale i k otužování a adaptaci na vysoké teploty. Dále snižuje svalové napětí a naopak zvyšuje látkovou výměnu. Doporučená doba pobytu v sauně se pohybuje od 10 do 20min s následným pobytem v bazénku s chladnější vodou (8-12oC) to celé je dobré 2-3x opakovat. Zvýšení účinku sauny lze podpořit tzv. kartáčováním. Přes to, že má sauna nepochybně kladný vliv na organizmus, nedoporučuje se po namáhavém tréninku a i po lehčím je vhodné zachovat si odstup zhruba 1hod.

 

Všechny tyto procedury je možné doporučit k celkové očistě a uvolnění jak těla tak i mysli. Působí blahodárně především na uvolnění svalstva namoženého sportovním výkonem a je výborným předstupněm před masáží.