Péče o klienta s poruchou soběstačnosti v domácí neho hospicové péči

STÁŘÍ

Stáří (sénium) je označení posledních etap ontogenetického vývoje člověka. Jedná se

o projev a důsledek involučních změn probíhajících různou rychlostí a s výraznou inter-individuální variabilitou (Kalvach a kol., 2004). Na charakteru stáří se podílí řada faktorů, např. zdravotní stav, životní styl, vlivy sociálně ekonomické a psychické. Stáří je podmíněno věkem jedince. Výši věku lze vymezit na základě několika kritérií. Rozlišujeme:

Je určen datem narození, lze jej přesně vymezit.

Vyjadřuje, jak by se měl jedinec určitého biologického věku chovat dle společenských měřítek. Zachycuje změny sociálních rolí, životního stylu, ekonomické situace apod.

Vystihuje biologické stárnutí organismu.

Jedná se o subjektivní vnímání vlastního věku, poukazuje na psychický stav jedince.

Ke stáří je přidruženo mnoho nemocí a stavů celého organismu, které omezují jak funkčnost jednotlivých orgánů tak funkci celého lidského těla. Vlivem působení jak vnějších tak vnitřních vlivů dochází k postupnému chátrání organismu až k následné smrti.

Je mnoho způsobů jak se stáří může projevit. Jedním z nich je i ztráta soběstačnosti s následným upoutáním na lůžko. Je to jak vlivem různých nemocí, které stáří provázejí nebo nemocí kterými klient trpí. Tak i postupným chátráním organismu které neumožňuje aby se klient pohyboval tak jako dřív a vykonával ty samé činnosti jako dřív s tím samím efektem.

ONKOLOGICKÉ ONEMOCNĚNÍ (rakovina)

Jako rakovinu označujeme skupinu nemocí, které se vyznačují nekontrolovaným buněčným dělením a schopností těchto rychle se dělících buněk napadat jiné tkáně a rozšiřovat se do jiných části těla, tzv. metastáze. Ke vzniku rakoviny dochází tehdy, když je genetickými nebo environmentálními faktory poškozena DNA takovým způsobem, že dojde k deregulaci buněčného dělení.

Na obrázku vidíme, že když jsou normální buňky staré nebo poškozené, tak zanikají buněčnou smrtí (apoptóza). U rakovinných buněk neprobíhá apoptóza.

Když jsou normální buňky poškozené nebo staré, spustí program kontrolované buněčné smrti, tzv. apoptózu; rakovinové buňky se však dokážou apoptóze vyhnout.

Buněčné dělení (proliferace) je běžný fyziologický proces, ke kterému dochází neustále téměř ve všech tkáních, například po úrazu, během imunitní reakce, nebo v průběhu výměny buněk, které odumřely nebo byly vyloučeny pro přílišné opotřebení (v tkáních jako je kůže nebo sliznice trávicího traktu). Za normálních okolností je rovnováha mezi buněčným dělením a buněčnou smrtí pevně regulována tak, aby byla zajištěna integrita orgánů a tkání. Mutace vedoucí k rakovině způsobují narušení této rovnováhy.

Nekontrolované a často velmi rychlé a nepřesné dělení buněk může vést buď k nádoru (tumoru) benignímu (nezhoubnému) nebo k malignímu (zhoubnému) nádoru. Benigní tumory nemají schopnost metastázovat, tj. nerozšiřují se do jiných částí těla a nejsou tak životu nebezpečné. Maligní tumory tuto schopnost mají a proto jsou velmi nebezpečné.

PÉČE O KLIENTA S PORUCHOU SOBĚSTAČNOSTI

Péče o klienta s poruchou soběstačnosti je pečovatelsky velmi náročná. Je potřeba vzít v potaz všechna rizika vývoje stavu klienta, všechny biologické, psychologické a sociální potřeby klienta, možnost vybavení zařízení kde se klient nachází, jeho diagnózu a postupy s ní spojené.

U klienta s poruchou soběstačnosti musíme zajistit:

1)                      hygienickou péči

2)                      pomoc při oblékání a jiných úkonech

3)                      péči o vyprazdňování

4)                      péči o stravování

5)                      pitný režim

6)                      prevence dekubitů a opruzenin

7)                      prevence dehydratace

8)                      aktivizace klienta a jeho rehabilitace

9)                      komunikace a zajištění psychické pohody

10)                  důstojné podmínky respektující jeho osobnost a jeho soukromí

O klienta v domácí nebo hospicové péči pečují zdravotní sestry, ošetřovatelky, pracovnice v sociálních službách, pomocný personál, lékaři, psychologové a sociální pracovnice. Celý tento tým pracovníků se snaží zajistit všechny potřeby klienta. Zlepšit mu tak kvalitu života, předejít rizikům s tímto stavem spojených a zajistit mu kvalitní život. V hospicové, ale i jiné péči se personál snaží umožnit klientovy plnohodnotný zbytek života a bezbolestnou a důstojnou smrt.

DOMÁCÍ PÉČE

Domácí péče je propojenou formou zdravotní ( mezinárodní termín Home Care) a sociální péče (mezinárodní termín Home Help), včetně péče laické, poskytované potřebnému klientovi na základě rozhodnutí ošetřujícího lékaře v jeho vlastním sociálním prostředí. Potřebným klientem pro účely domácí péče je občan, který z důvodu změněného zdravotního a sociálního stavu je plně či částečně odkázán na odbornou pomoc druhé osoby.

Domácí péče je vysoce kvalifikovanou a odbornou formou péče, která díky svému rozsahu a kvalitě umožňuje zkrátit pobyt klientů v lůžkových zdravotnických zařízeních na nezbytně nutnou dobu. Na druhé straně vytváří vhodné podmínky pro praktické lékaře v rámci primární péče, kteří ve spolupráci s agenturami domácí péče mohou poskytovat širší rozsah potřebné zdravotní péče klientům, kteří by jinak byli hospitalizováni

HOSPICOVÁ PÉČE

Hospicová péče je taková péče, která nabízí těžce nemocným (většinou v terminálním stavu) a jejich blízkým účinnou pomoc, kdy už jsou prostředky klasické medicíny, síly a schopnosti nejbližšího okolí pečovat o nemocného nedostačující.

Hospicová péče je určena většinou pro pacienty s onkologickým onemocněním, přijímáni jsou ale i pacienti s jinými druhy nevyléčitelných onemocnění, většinou v terminálním stadiu onemocnění.

Hospicová péče se poskytuje jak v lůžkových hospicových zařízeních, tak i doma ve spolupráci s rodinou nemocného (např. domácí hospic Cesta domů v Praze).

Zásadním rozdílem mezi péčí poskytovanou v lůžkových nemocničních zařízeních (odd. akutní péče, následné péče - LDN) a hospicovou péčí je to, že hospicová péče se nesnaží o vyléčení nevyléčitelných nemocí, ale o to, aby závěrečná část života těžce nemocného pacienta byla maximálně kvalitní, aby netrpěl bolestí, aby nebyl ničím a nikým omezován ve svých aktivitách po celých 24 hodin, aby mu byla poskytnuta kvalitní péče jak fyzická (hygiena, odstranění bolesti), tak psychická, včetně péče duchovní (má-li pacient zájem, duchovní péče není nikomu vnucována).

Součástí komplexní hospicové péče je paliativní medicína, která se zabývá odstraňováním, tlumením jakýchkoli bolestí pacienta.

V hospicových zařízeních je neomezený přístup návštěv z nejbližšího okolí pacienta (24 hod.), je umožněno i ubytování blízkých přímo na pokoji pacienta. Většina pokojů v hospicích je jednolůžkových, aby bylo zajištěno 100% soukromí pacienta, na pokoji je navíc postel určená pro ubytování příbuzného (běžná postel, ne nemocničního typu).

Ošetřovatelský tým hospice pečuje nejen o samotného pacienta, ale i o jeho příbuzné, kteří jsou vystaveni velké psychické i fyzické zátěži související s onemocněním jejich blízkého a péčí o něho.

Sociální aspekty péče o klienta v hospici

Specializovaná paliativní péče usiluje o snížení nepříznivého dopadu obtížné životní situace na pacienta a jeho okolí. Součástí specializované paliativní péče je zdokumentované komplexní zhodnocení sociální

problematiky, které zahrnuje: rodinné zázemí a další sociální a kulturní vazby pacienta, jeho komunikační omezení, finanční podmínky, případně dostupnost potřebného vybavení pro poskytování mobilní hospicové péče, dostupnost dalších poskytovatelů péče a možnosti dopravy do případných jiných zařízení.

Komplexní péče pomáhá pacientovi a jeho blízkým řešit praktické sociální problémy vzniklé v souvislosti s vážným onemocněním (např. poradenství v oblasti možností státní finanční podpory, důchodového zabezpečení, posudkových řízení, služby notáře atd.) Plán sociální péče je formulován se zřetelem na sociální možnosti i kulturní zvyklosti pacienta a jeho blízkých osob, vyjadřuje jejich hodnoty, cíle a preference na základě interdisciplinárního posouzení. Při komunikaci s pacientem a jeho blízkými osobami berou všichni členové týmu ohled na kulturní tradice a odlišnosti týkající se způsobu sdělování informací a forem rozhodování. V případě potřeby používají vhodné tlumočnické služby.

Cílem paliativní péče je dosažení co nejlepší kvality života pacienta. Tento cíl vyžaduje celostní přístup beroucí v úvahu pacienta s jeho životními zkušenostmi i současným stavem.

V průběhu poskytování paliativní péče dochází k pravidelným schůzkám pacienta a jeho blízkých osob se členy interdisciplinárního týmu podle potřeb pacienta a jeho blízkých osob. Cílem těchto schůzek je zlepšit vzájemné porozumění, řešit důležité otázky související s paliativní péčí, poskytnout srozumitelné informace, pomoci s rozhodováním, projednat cíle péče, zjistit přání, preference, naděje a obavy pacienta a jeho blízkých, poskytnout jim emocionální a sociální podporu a zlepšit vzájemnou komunikaci.

Služby poskytované podle § 44

Odlehčovací služby jsou poskytovány v převážné míře jako pobytové, v menší míře jako terénní a ambulantní a to osobám , které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, o které je jinak postaráno v jejich přirozeném sociálním prostředí.

Cílem této služby je umožnit nezbytný odpočinek pečující fyzické osobě a rodině.

Tato služba představuje především :

Sociální služby v hospici jsou poskytovány osobám bez ohledu na věk

Služby poskytované podle § 37

Odborné sociální poradenství je poskytováno formou poradny převážně se zaměřením na seniory a osoby se zdravotním postižením a chronickým onemocněním a jejich rodinám. Součástí této služby je i půjčovnapomůcek pro domácí péči.

Tato služba představuje především :

LŮŽKO

l je základním zařízením pokoje

l musí být pevné a pohodlné

l lůžko má být v pokoji umístěno tak, aby vyhovovalo především nemocnému a sestře v péči o nemocného

l jednotlivá lůžka mají být od sebe vzdálena minimálně 75 cm

l mělo by být přístupné alespoň ze tří stran

l běžné nemocniční lůžko má konstrukci z kovových trubek a je polohovatelné

l v dnešní době se však můžeme setkat na mnoha odděleních s novými typy lůžek (hydraulickými a elektrickými). Tyto lůžka mají konstrukci z kovu v kombinaci s plastem či dřevem.

správně ustlané lůžko:

l je prevencí dekubitů

l je čisté bez drobků a jiných nečistot

l je napnuté bez ohybů nebo zvrásnění prostěradla

l splňuje individuální požadavky klienta

základní vybavení lůžka:

l molitanová matrace v omyvatelném obale

l přikrývka

l polštář

l podložka z PVC

l ložní prádlo

l noční stolek

l židle

pomůcky doplňující lůžko:

l hrazdička, žebříček, uzdička

l postranice, kurty

l signalizační zařízení

l nastavitelné panely, polohovací pomůcky

l sáčky s pískem

l jídelní stolek a další

ÚPRAVA LŮŽKA U KLIENTA S TĚŽKOU PORUCHOU SOBĚSTAČNOSTI

U klienta s poruchou soběstačnosti hraje jednu z hlavních rolí jeho hygiena do které patří i úprava lůžka. Oboje hraje významnou roly v prevenci dekubitů a opruzenin. Proto je to jeden z nejdůležitějších ošetřovatelských úkonů vůbec.

l tento klient leží na lůžku

l není schopen vstát

l může být schopen pomoci v určité omezené míře dané jeho stavem

l může a nemusí být při vědomí

postup:

1)                      připravíme si všechny potřebné pomůcky které ke stlaní budeme potřebovat, odbíháním a dodatečným sháněním pomůcek bychom zbytečně prodlužovali čas stlaní a tím vystavovali klienta diskonfortu. Potřebné pomůcky viz. Základní vybavení lůžka

2)                      stlaní lůžka s klientem provádíme ve dvou osobách

3)                      každá osoba je na jedné straně lůžka

4)                      sestra uvolní základ lůžka, dá na stranu polštář a deku a nastaví lůžko do vodorovné polohy

5)                      vždy se snažíme aby klient alespoň minimálně spolupracoval, stále na něj mluvíme a popisujeme co budeme dělat a co zrovna děláme

6)                      pokud je alespoň z části schopen spolupracovat říkáme mu co má dělat (např. Otočit se na bok, chytnout se hrazdičky, otevřít ústa aj.)

7)                      ze základní polohy klienta na zádech ho buď požádáme aby se otočil na bok, nebo ho tam za pomoci druhé osoby otočíme

8)                      poté uvolníme základ lůžka a prostěradlo i s položkou srolujeme pod klienta z jedné strany a na uvolněné místo vložíme čisté prostěradlo , které z naší strany ukotvíme pomocí uzlů k rohům matrace i s podložku, středovou část prostěradla a podložky svineme pod klienta tak aby se špinavé a čisté prádlo nedotýkalo

9)                      Obrátíme klienta na druhý bok, kde druhá osoba vytáhne z pod klienta špinavé prádlo a uloží ho do pytle nebo nádoby k tomu určené. Poté vytáhne z pod klienta srolované čisté prostěradlo a podložku popřípadě podložku z PVC, vše napne a ukotví základ lůžka pomocí uzlů.

10)                  Poté převlékne zdravotnický personál deku do čisté kapny a polštář do čistého povlaku

11)                   nejdříve přikryjeme klienta dekou a na závěr mu vložíme pod hlavu polštář

Po celou dobu stlaní s klientem komunikujeme. Před stlaním si samozřejmě připravíme pytle na špinavé prádlo a jiný materiál. Nikdy se nesmí dostat špinavé prádlo do kontaktu s prádlem čistým. S prádlem nikdy neklepeme. Při práci používáme ochranné pomůcky jako jsou rukavice nebo rouška a empír.

Ke stlaní v určitých případech patří i omytí celé konstrukce postele desinfekčním roztokem a také omytí stolku a příslušenství postele. Dále také poklizení okolo lůžka a poklizení stolku a dalších ploch kolem lůžka, tak aby celý dojem okolí lůžka byl pozitivní a čistý.

HYGIENICKÁ PÉČE O KLIENTA PORUCHOU SOBĚSTAČNOSTI

Hygienická péče o klienta s těžkou poruchou soběstačnosti se úzce pojí se stlaním lůžka. Tyto dva prvky jsou významným činitelem v prevenci dekubitů a opruzenin. Také zajišťují dobrou psychickou pohodu klienta.

Pomoc ležícímu nemocnému při raní toaletě

Ranní toaleta u nemocných na lůžku je odborně, organizačně i časově náročná. Z obsahového hlediska jde o hygienický komplex, který zahrnuje:

l péči o chrup a dutinu ústní

l umytí horní poloviny těla

l mytí a opláchnutí genitálu

l péče o kůži, včetně masáže kůže

l péči o vlasy a nehty

l úprava lůžka a výměnu prádla

Před zahájením ranní toalety se sestra seznámí se vším, co s nemocným v dané chvíli souvisí. Musí vědět proč nesmí nebo není schopen chodit.Musí také vědět jakou pohybovou aktivitu může vyvinout, jaké jsou jeho fyzické a psychické síly, do jaké míry je schopen a ochoten spolupracovat. Teprve potom sestra zvolí optimální způsob práce. Rozhodne se pro ten, který bude odborně správný a zároveň uspokojí pacienta v jeho požadavcích, aniž by ho obtěžoval. Zvolený postup důkladně promyslí. Z organizačního hlediska zváží prostorové možnosti kolem lůžka, naplánuje místo pro pomůcky, umyvadlo, vozík s prádlem apod. Nezapomeneme že sama musí mít u lůžka dostatek volného prostoru pro vlastní pohyb.

Nemocný, který setrvává na lůžku, ale mění polohu a má dost sil k sebeobsluze se myje v sedě. K bezpečnému sedu poslouží podpěra (není li součástí lůžka, použije se přenosná), případně se pod záda ještě vsune podhlavník. Poloha tak bude stabilnější a pacient tak bude mít při mytí větší jistotu. Sestra pomůže se svléknutím prádla, u dívek a žen nabídne k zakrytí hrudníku ručník nebo malou podložku. Před pacienta předsune pojízdný stolek, na který postaví umyvadlo s vodou a emitní miskou, na dosah ruky rozloží ostatní pomůcky.

Postup u klienta s mírnou poruchou soběstačnosti:

1. klient si vyčistí zuby a vypláchne ústa ústní vodou, vodu z úst vypouští do emitní misky
2. umyje si obličej, paže krk, podpaždí a hrudník
3. sestra mu omyje záda a dolní končetiny
4. sestra klientovi namaže a promasíruje záda pro lepší prokrvení jako prevenci dekubitů
5. sestra omyje genitál za použití speciální žínky, speciálních pomůcek a čisté vody - klient zaujme gynekologickou polohu (na zádech s roztaženýma nohama), sestra pod něj vsune podložní mísu namydlenou žínkou k jednomu použití mu umyje třísla, genitál a okolí konečníku. Dále vše opláchne vodou. V dnešní době lze provádět očistu genitálu a okolí konečníku speciální pěnou (Menalind aj.), tato pěna má speciální složení, které rozpustí nečistoty a ty jdou poté lépe setřít, je obohacena také o parfémované složky které překryjí pach např.stolice a o pečující složky, které pečují o pokožku.
6. Sestra genitál a okolí konečníku osuší a ošetří buď mastmi dle ordinace lékaře nebo speciálními mastmi proti opruzeninám a k ochraně pokožky v těchto místech (Menalind.ung., pytiol ung.30mg, rybilka aj...)

1. sestra na dokonale vysušenou pokožku celého těla nanese např. mentolový krém, kterým důkladně promaže všechna suchá místa a všechny záhyby těla pro lepší prokrvení a jako prevenci dekubitů a opruzenin
2. na závěr toalety pomůže sestra klientovi s úpravou nehtů a vlasů i s oblečením čistého prádla
3. sestra spolu s druhou sestrou upraví nebo převlékne lůžko
4. od pacienta odchází, až když se přesvědčila o jeho spokojenosti

Pokud to je jen trochu možné a stav klienta to dovolí. Je preferovanější způsob osprchování klienta ve sprše. Kam ho zdravotnický personál zaveze na vozíku. Koupelny ve zdravotnických zařízeních, ale i doma mohou být vybaveny speciálními madly, za které se může pacient přidržet nebo za pomoci sestry vzepřít. A také sedátky ve sprchovém koutu, kam si klient může za pomoci sestry sednout. Osprchování klienta je efektivnější způsob očisty a pro klienta mnohem příjemnější. U klienta s mírnou poruchou soběstačnosti musí být pod stálím dohledem sestry a za její asistence. V rámci aktivizace klienta je ale dobré pokud úkony, které je schopen zvládnout provádí sám klient.

postup u klienta s těžkou poruchou soběstačnosti:

(provádíme ve dvou osobách, které si asistují)

1. sestra si připraví všechny pomůcky které bude k hygieně potřebovat (umyvadlo, emitní misku, žínku, jednorázovou žínku, mýdlo, šampon, pěnu na očištění genitálu, ručník, kartáček na zuby, pastu na zuby, masti, čisté prádlo pacienta, čisté prádlo na úpravu lůžka atd.)
2. sestra uvolní základ lůžka, dá na stranu polštář a deku a nastaví lůžko do vodorovné polohy
3. sestra přikryje klientovi tu část těla, kterou zrovna nemyje aby tak předešla nepříjemnému pocitu klienta, pocitu studu a prochladnutí klienta
4. sestra vyčistí klientovi zuby a dutinu ústní, potíže s nabíráním vody do úst se vyřeší gumovou hadičkou, kterou klient vodu nasaje a poté jí vyplivne do přiložené emitní misky ke koutku úst. V případě, že klient není schopen spolupracovat můžeme dutinu ústní vyčistit speciálními jednorázovými štětičkami napuštěnými látkami s čistícím a desinfekčním účinkem.
5. Sestra omývá jednotlivé části těla v pořadí: obličej, krk a přilehlé partie, paže, podpaždí, hrudník, břicho, dolní končetiny. Vždy postupujeme při umývání pohyby od periferie směrem k srdci. Omývanou část těla sestra vypodloží gumovou podložkou nebo ručníkem. Poté ji omývá namočenou a namydlenou žínkou mýdlo poté otře mokrou žínkou a část těla osuší ručníkem.
6. Genitál omýváme čistou vodou jednorázovou žínkou. Můžeme také použít speciální pěnu (viz. Výše)
7. sestra za pomoci druhé osoby, která stojí na protilehlé části lůžka převrátí klienta na bok a umyje mu záda. Ty důkladně vysuší a promastí a namasíruje jako prevenci dekubitů. Zároveň sestra začne s převlékáním lůžka viz. Kapitola o stlaní lůžka u klienta s těžkou poruchou soběstačnosti.
8. Sestra umyje klientovi hýždě a okolí konečníku buď jednorázovou žínkou vodou a mýdlem klasickým postupem, nebo speciální pěnou a důkladně ošetřenou pokožku promastí jako prevenci opruzenin a proleženin.
9. Klienta sestra otočí na druhý bok, kde druhá sestra stejným způsobem omyje část zad a hýždí, které byli před tím nepřístupné a stejným způsoben je ošetří a dokončí stlaní lůžka

1. Jednou za týden by se klientovi měli mýt vlasy tomu se budeme věnovat v následující kapitole. Při každém mytí sestra kontroluje čistotu a délku nehtů, pokud je potřeba upraví je.
2. Na závěr sestra za pomoci druhé osoby klienta oblékne, učeše přikryje čistě povlečenou dekou a pod hlavu vloží polštář
3. na závěr se sestra přesvědčí je – li klient v pořádku a nepotřebuje – li ještě s něčím pomoci

V dnešní době nahrazuje celkovou hygienickou péči na lůžku ve zdravotnických nebo sociálních zařízeních díky lepším pomůckám a lepší vybavenosti oddělení, koupel klienta ve speciálních vanách pro celkovou hygienu klientů s poruchou soběstačnosti.

l vana bývá z gumy, která je dobře omyvatelná a snadno desinfikovatelná

l vana spočívá na kovové pojízdné konstrukci

l je vybavena postranicemi které jdou podle potřeby vyklápět a zamezují vypadnutí klienta při převozu

l součástí vany bývají i elektrické zvedáky nebo mechanické posuvné podložky pro usnadnění manipulace s pacientem při přesunu z lůžka do vany

l je nastavitelná výška i sklon vany pro usnadnění mytí klienta

l na dolní části vany je ventil kterým je možné vypouštění vody

Tato pomůcka je výborná v tom že s klientem může zdravotnický personál zajet přímo do sprchy a tam ho osprchovat a umýt běžným způsobem. Tento způsob je efektivnější, smyje se tak z těla mnohem více nečistot. Je to také způsob pro klienta mnohem příjemnější. Manipulace s klientem je ve vaně velmi jednoduchá a usnadní nám i mytí hlavy, které je na lůžku velmi komplikované. Při mytí klienta s těžkou poruchou soběstačnosti postupujeme dle všech výše zmíněných zásad. S tím rozdílem že namydlené místo neomýváme žínkou ale oplachujeme proudem vody ze sprchy. Ošetření kůže můžeme provést ve vaně, nebo až na lůžku, stejně jako oblékání.

MYTÍ VLASŮ U KLIENTA S TĚŽKOU PORUCHOU SOBĚSTAČNOSTI

U klientů s dobrými komunikativními schopnostmi a dobrým hygienickým standardem se často mytí řídí osobním přáním. Tam kde tato potřeba není vyjádřena, nabízí sestra svou pomoc s mytím jedenkrát za týden, v případě okamžité potřeby ihned. Jde o výkon nutný a pro celkovou hygienu nezbytný, pro nemocnou je však málo pohodlný.

Jeden z možných postupů:

Lůžko se vysune dopředu a za jeho čelo se postaví židle s umyvadlem. Nemocná má pod zády pevný podhlavník a velkou gumovou podložku rozprostřenou tak, aby chránila před promáčením a zároveň tvořila svod pro vodu. Hlava klienta je v záklonu. Zatímco jedna sestra rozčesává vlasy a chystá šampon, druhá se stará o klienta. Při samotném mytí jí podpírá hlavu, chrání obličej a usměrňuje proud vody. Závěrečné splachování musí být důkladné a vydatné. Na závěr sestra vysuší vlasy ručníkem, rozčeše a vysuší elektrickým vysoušečem a upraví do účesu dle přání klienta.

Toto je jen jeden ze způsobů mytí hlavy klienta na lůžku. Existují i speciální umyvadla pro mytí vlasů na lůžku nebo se vlasy myjí jako součást celkové hygieny ve speciální vaně viz. výše.

POMOC PŘI OBLÉKÁNÍ U KLIENTA S PORUCHOU SOBĚSTAČNOSTI

Po celkové hygieně, nebo během dne dle potřeby například při znečištění oděvu, propocení, polití a z mnoha jiných důvodů je potřeba převléknout klienta do čistého prádla. Snažíme se aby při tomto úkonu klient co nejvíce spolupracoval, pomáhá to k jeho aktivizaci a je to jistá forma rehabilitace.

PÉČE O KŮŽI

Prevence opruzenin

Vzniklé intertrigo je třeba ihned ošetřit. Na mokvající plochy jsou účinné teplé heřmánkové obklady, stejný úspěch mají i vlažné obklady běžného konzumního čaje. Nebo různé zdravotnické materiály a masti k tomuto účelu určené. Jakmile sekrece ustane vystaví se celá plocha vzdušné lázni. Suché intertrigo je vhodné nechat krátce na vzduchu a potom krýt některou pastou např. Pityol. Na ošetření infikovaného intertriga neplatí obecné návody, sestra se musí řídit ordinací lékaře.

Intertrigu lze úspěšně předcházet hygienickou péčí, která se klientovi poskytuje trvale, kvalitně a v plném rozsahu. Po každém znečištění zvratky, močí nebo stolicí se musí kůže do širokého okolí dobře umýt vodou a mýdlem nebo speciální čistící pěnou a poté dokonale vysušit. Na exponovaná místa se může nanést olej nebo krycí mast. Klientům, kteří používají pleny a plenkové kalhotky rovněž prospěje, nechá – li je sestra v průběhu dne několikrát bez plen, aby kůže mohla větrat.

Na prevenci intertriga pamatuje sestra rovněž u všech nemocných s nadměrným pocením.

Prevence proleženin

Vzhledem k složitosti příčin, které vedou k dekubitů, nemůže sestra jejich vzniku pokaždé zabránit. Perfektní prací a důsledným dodržováním individuálního a preventivního ošetřování však může jejich výskyt omezit na minimum. Dalším předpokladem úspěšné prevence dekubitů je bezvadný stav kůže.

Cíleně zaměřeným a nejúčinnějším preventivním postupem je změna polohy a polohování klienta. Polohováním se dosáhne odlehčení tlaku, vydatnějšího prokrvení tkání a přístupu vzduchu a světla ke kůži. Polohuje se pravidelně po 30 minutách a systematicky.

Základní schéma je:

1. vodorovná poloha na zádech
2. šikmá poloha vpravo
3. šikmá poloha vlevo

Skutečná poloha na boku není vhodná pro neúměrný tlak na zevní kotníky, chocholík, hřeben kyčelní kosti a loket. Pro polohování by mělo být lůžko vybaveno antidekubitní matrací. Není-li možné z různých důvodů pacienta otáčet, polohuje se pomocí nakloněné roviny.

Doplňující charakter mají v prevenci dekubitů různé pomůcky z molitanu, podložky z měkkých porézních hmot, antidekubitní podložky, kruhy, botičky aj. antidekubitní pomůcky. Jejich význam spočívá v rozložení tlaku na širokou plochu, čímž dochází ke zmírnění jeho účinku. Pomocný význam v prevenci mají také masáže.

Dekubitus na hýždích pokročilý dekubitus na patě      antidekubitní pomůcka

HYGIENICKÉ VYPRAZDŇOVÁNÍ U KLIENTA S PORUCHOU SOBĚSTAČNOSTI

Klient má celou řadu návyků. Jsou to činnosti, které vykonával po léta, stejným způsobem, za stejných podmínek a v zásadě v neměnném prostředí. Jejich obsahem jsou v prvé řadě biologické potřeby související s hygienou a s vyprazdňováním. Ve zdravotnickém zařízení nebo v domácí oš. Péči se mění tyto podmínky jak v sociálním tak psychologickém charakteru.

Nemocný ležící s těžkou poruchou soběstačnosti je v situaci zvlášť nevýhodné. Jeho dosavadní návyky související s vyprazdňováním mu najednou nejsou nic platné, protože změnou podmínek jsou nepoužitelné, kromě toho je po celou dobu na očích někoho koho nezná a pře kým se ostýchá tuto činnost udělat. Sestra může klientovi pomoci, aby zabránila jeho pocitu studu tak, že ho na nutnost vyprazdňovat se do mísy případně na gramofon nebo do plen upozorní předem. Zároveň dá jednoznačně najevo samozřejmost s jakou jsou tyto věci příjmány personálem i okolím klienta. Tam kde je to pravděpodobné, zdůrazní, že jde o opatření dočasné. Určitého snížení psychického napětí může u klienta dosáhnout nabídnutím přenosné plenty. Mužům se k vyprázdnění nabízí močová láhev. Je to skleněná nebo plastová nádoba oválného tvaru s rozšířeným hrdlem. Použitou močovou láhev sestra ihned odnáší. K zachycen stolice u žen i moče se podkládají podložní mísy k dispozici je několik typů, převážně z plastu nebo jednorázových materiálů. Pacient musí dostat mísu ihned jakmile o ní požádá, pokud to není v rozsahu ordinace lékaře a pacient má dostatek fyzických sil, může mísu použít v sedě. K defekaci tak dochází snadněji a přirozeněji, není li to možné mísa se musí pod klienta vsunout. Po použití mísy musí mít klient k dispozici toaletní papír a umyvadlo s vodou. Pokličkou přikrytá mísa se ihned odnáší. U klientů kde je možnost jeho přesunutí mimo lůžko se používá přenosných toalet tak zvaných gramofonů. Kam sestra za asistence druhé sestry pacienta posadí a dochází tak k přirozené defekaci mimo lůžko.

Plenkové kalhotky- používají se z důvodů kdy klient z nějakého důvodu není schopen zadržet moč nebo stolici. Vydávají se ve dvojích provedeních pro muže a ženy a v několika velikostech. Podkládají se pod nemocného a fixují se dvěma lepícíma páskami na bocích. Ke stejnému účelu se mohou použít i savé podložky jsou vícevrstevné, savé jádro tvoří měkké buničinové vložky kryté neklouzavou tkaninou. Tento způsob je lepší v prevenci dekubitů a proleženin jelikož je k pokožce lepší přístup vzduchu.

Močová láhev pro muže (bažant)                                                        podložní mísa

POMOC PŘI STRAVOVÁNÍ U KLIENTA S PORUCHOU SOBĚSTAČNOSTI

Příjímání potravy a tekutin je základní součástí lidské existence. V potravě mají být zastoupeny všechny složky potřebné pro stavbu tkání, dodávání energie a zvýšení odolnosti organismu. Jsou to bílkoviny, tuky, sacharidy, vitamíny a minerály. U zdravého člověka jsou zastoupeny všechny složky rovnoměrně. Význam výživy stoupá při onemocnění. Nemocní lidé mají upravenou stravu, kde některé složky potravy jsou zvýšeny, jiné omezeny nebo úplně chybí. Takto upravená strava se nazývá dieta.

Zásady při podávání jídla:

Zásady krmení klientů s poruchou soběstačnosti:

pitný režim:

ZAJIŠTĚNÍ KVALITY ŽIVOTA

I u křehkých a závislých starých lidí včetně pacientů se syndromem demence je třeba usilovat o kvalitu života nad rámec zabezpečenosti ve smyslu základních biologických potřeb. Zvláště je třeba

U starých křehkých lidí, zvláště těch, kteří žijí v ústavní péči, nejde většinou o pravou paliativní, hospicovou péči při bezprostředním „spění ke smrti“, jak je tomu u mladších onkologických pacientů. Jde spíše o animaci, oživení, zkvalitnění života po mnohdy dlouhou dobu, kdy funkční zdatnost (tělesný i duševní stav) osciluje v pásmu křehkosti či závislosti s pomalým zhoršováním a s opakovanými dekompenzacemi např. při horečnatých, byť banálních onemocněních.

Zvláštní pozornost a zvláštní podpůrné metody vyžadují lidé trpící syndromem demence. Nejdůležitější je však pochopení bizarnosti jejich světa – osamělosti, úzkosti, nechápání příčinných souvislostí, fatických poruch (poruch symbolických funkcí se ztrátou schopnosti rozumět mluvené řeči či řeč produkovat, schopnosti číst, psát, pracovat s čísly). Nemocní mohou trpět poruchami prostorové orientace, neschopností vykonávat činnosti o několika navazujících krocích, neschopností rozlišovat a poznávat tváře. Zapomínají jména, souvislosti, osudy i postupy prostých činností – třeba jak se používá nástroj na oloupání ovoce. Přesto neztrácejí schopnost prožívat a trpět a mají svůj svět vzpomínek a očekávání, byť často deformovaných.

Péče o člověka se syndromem demence je pro pečující rodinu mimořádně náročná emočně, psychicky, časově a mnohdy i fyzicky. Dementní pacienti se často stávají obětí zanedbávání péče, nevhodného zacházení či dokonce týrání a na vině bývá nejen pokleslost, ale také přetížení, vyčerpání a bezradnost pečující rodiny, jejíž členové pak navíc často trpí výčitkami, vzájemnými konflikty a dostávají se do neřešitelných situací, kdy pečovat chtějí, ale v dané souvislosti neumějí či objektivně nemohou.

Nezanedbatelným problémem jsou také poruchy chování či šikanování ze strany některých nemocných, kteří mohou trpět i úkornými či žárliveckými bludy, v jejichž rámci své příbuzné či ošetřovatele neoprávněně osočují. Nezbytná je proto přiměřená podpora, které by se pečujícím rodinám mělo dostávat ze strany jednak profesionálních služeb (včetně tzv. respitní péče umožňující pečujícím rodinám oddech), jednak dobrovolnických aktivit a zájmových sdružení (např. Česká alzheimerovská společnost). Cenné informace lze získat také na webových stránkách (

Důstojná podpora křehkých seniorů v domácím prostředí, animace jejich života, případně jejich ošetřování vyžadují komplexní přístup, který je v současnosti dobře propracovaný a měl by být obecně dostupný. Jde především o integrované komunitní služby, které by měly být rozvíjeny v rámci tzv. komunitního plánování. Jejich součástí jsou i komunitní centra zdravotně-sociálního či společenského zaměření. Moderní zakládání a rozvíjení těchto služeb s obecnou dostupností záleží také na společenské poptávce, na občanské iniciativě, na tom, aby sami senioři i jejich rodiny tyto služby a seniorům vstřícné přístupy vyžadovali a nárokovali.

ZÁVĚR

Z celého textu vyplývá, že ošetřovatelská péče u klienta s poruchou soběstačnosti je velice náročná jak na čas tak na obtížnost všech úkonů, ale zahrnuje v sobě i vysoké znalosti a schopnosti ošetřovatelského personálu. Dobře ošetřovatelsky zvládnutý postup péče o tohoto klienta však s sebou nese mnohé pozitivní záležitosti jak na straně klienta tak sestry.

ZDROJE:

Literatura

Repetitorium pro zdravotní sestry - Ann Richards, Sharon Edwards - Grada 2004

Kapesní průvodce zdravotní sestry - M.E.Doenges, M.F. Moorhouse - Grada 2001

Ošetřovatelství – Jaroslava Vučková – Fortuna 1996

Ošetřovatelství pro SZŠ a VZŠ – Petra Juřeníková, Jitka Hůsková, Věra Petrová, Dana Tománková – Uherské Hradiště 1999

Pracovník v sociálních službách – Blanka Kubátová, Markéta Zdražilová, Kateřina Simandlová, Zuzana Černá, Josef Civín – DKŠ 2008

Kalvach Zdeněk – Geriatrická a paliativní péče

Internet

http://www.dmapraha.cz

http://www.linet.cz/

www.pecuji.cz