Roztroušená skleróza

Pokud jde       o povědomí široké veřejnosti, je téměř mizivé či pokroucené. Hodně lidí si vybaví podrážděné zapomnětlivé seniory nebo vozíčkáře. I když je roztroušená skleróza degenerativním onemocněním nervů, její příčina není stáří. Onemocnění postihuje především populaci v produktivním věku, především po druhé dekádě života. Paradoxně to nejsou právě senioři, které nemoc nejvíce postihuje. V naší republice žije několik set lidí s onemocněním roztroušené sklerózy, kteří jsou odkázáni na pomoc jiných lidí, jsou nepohybliví nebo se pohybují na vozíčku. Je to tedy jen zlomek těch, kteří roztroušenou sklerózou trpí.               RS neznamená konec života. Existuje několik možností, jak způsobem se nemoc vyvíjí a jaké má následky. Není jasná doba, za kterou nás nemoc omezí natolik, že nebudeme schopni samostatnosti nebo neomezené pohyblivosti. U některých druhů průběhu nemoci dochází velice rychle k invalidizaci nemocného. Jindy to trvá velice dlouhou dobu. Je to značně individuální otázka. Problémem je fakt, že veřejnost nemá povědomí o možnostech průběhu nemoci a léčby, a tak se i sami lidé, kteří onemocní roztroušenou sklerózou, odebírají           do ústraní, kde se sami vyrovnávají s faktem, že právě je onemocnění postihlo. Leckdy své onemocnění ze strachu tají, pokud nejsou jasně viditelné symptomy. Častou obavou je vyloučení ze společnosti. Strach je faktor, který zásadně ovlivňuje lidské chování. Právě nevědomost je živná půda pro strach. I sklerotici mají svá centra, kde se scházejí, povídají si  o svých problémech, předávají tipy a je jim k dispozici dobře informovaná pomoc například ve formě konzultace se specialisty.

Touto seminární prácí chci vysvětlit, co roztroušená skleróza je, jaké faktory ovlivňují riziko onemocnění (i když přesná příčina není dosud známa), jakým způsobem může nemoc probíhat a jak se určuje diagnóza roztroušené sklerózy. Samozřejmě bych chtěla informovat   o možnostech léčby. Doufám, že tato práce odpoví na většinu otázek, které běžného člověka napadnout, když se řekne roztroušená skleróza. Především bych si přála, aby čtenář této práce pochopil, že člověk, i když trpí jakoukoliv nemocí, je stejně důležitým článkem naší společnosti jako zdravý člověk. Proto nemocné neseparujme, ale přivádějme mezi sebe. Tímto způsobem můžeme nepřímo pomoci s nelehkým bojem proti nemoci, a tím i zkvalitnit život druhých. Je i cenná zkušenost vidět člověka, jak se dokáže s nemocí psychicky vyrovnat.     Co když to budeme jednou potřebovat i my? Nejistota toho, co nás v životě potká, může být dalším popudem k jinému pohledu na věc. Právě roztroušená skleróza je důkazem toho,        že nemůžeme přesně určit, kdo bude nemocný a kdo ne. Ale vždy můžeme přispět k větší kvalitě života nás i druhých.

V Praze 10. ledna 2008

1.    Neuron

Neuron neboli nervová buňka je vysoce specializovaná živočišná buňka, která není schopna se dělit, ani rozmnožovat. V CNS vytvářejí neurony složitou mnohočetně propojenou síť, těsně spjatou s gliálními buňkami (neuroglie), které mají funkci podpůrnou, chrání, vyživují neurony a fagocytují poškozené buňky. Neurony jsou schopny informace (vzruchy) přijímat, vést, zpracovat a vytvářet odpovědi. Neuron jako základní jednotku nervové tkáně popsal Jan Evangelista Purkyně roku 1835.

 

Neuron je skládá z dendritů (výběžků), které jsou vstupní částí neuronu. Dendritů je               na neuronu zpravidla více, jsou kratší          a bohatě se větví (dendritická arborizace). Přijímají nervový vzruch. Podstatnou částí neuronu je tělo (soma) buňky, které obsahuje jádro              a cytoplasmu s hlavními buněčnými organelami a je ohraničeno plazmatickou membránou, strukturou mimo jiné rozhodující o vzniku a šíření vzruchu. Iniciální segment je místo, které spojuje soma a axon. Je to místo vzniku akčního potenciálu. Pokud neuron přijme informaci, tak právě axon (neurit, nervové vlákno) vede vzruch až k nervovému zakončení (synaptický knoflík), kde pomocí sekrece chemických mediátorů (neurotransmiterů) a změny elektrického potenciálu na synapsi (spoji) přenáší informaci na další neuron. Ve většině případů je axon obalen dvojitou pochvou z myelinu (myelinová pochva), která se významně podílí na přenosu vzruchu. „Čím je nervové vlákno a myelinová pochva silnější, tím axon rychleji vede vzruchy. Myelinová pochva nepokrývá axon zcela souvisle. Je přerušována tzn. Ranvierovými zářezy (nody, uzly), které mají značný význam pro vedení vzruchu.“ (Langmeier, J., Langmeier, M., Krejčířová, D.: Vývojová psychologie s úvodem do vývojové neurofyziologie, H&H, Praha 1998, str. 25)

2.    Charakteristika RS

-          sclerosis cerebrospinalis multiplex, polyskleróza, sclérose en plaques, RS, MS

Roztroušená skleróza se považuje za autoimunitní chorobu, i když přesná příčina onemocnění je mezi lékaři a vědci téma, o kterém se stále spekuluje. RS se někdy označuje jako porucha buněčné imunity. Jiné lékařské knihy píší o chronickém zánětu s následkem destrukce myelinové pochvy v bílé hmotě mozku a míchy. Velký lékařský slovník definuje RS takto:

„Roztroušená skleróza mozkomíšní (zkr. RS, lat.sclerosis multiplex) – chronické onemocnění CNS charakterizované             demyelinizací. Postihuje osoby mladšího a středního věku, vzácněji děti či osoby starší. Příčina onemocnění není známa, k teoriím patří účast neznámého viru a autoimunitní poškození vznikající v souvislosti s genetickými predispozicemi.“ (Vokurka, M., Hugo, J.: Velký lékařský slovník, JESSENIUS MAXDORF, Praha 2006, str. 813)

Roztroušená skleróza patří mezi nejčastější neurologická onemocnění. Je charakteristická demyelinizací centrálního nervového systému. Myelin je tvořen buňkami oligodendrocyty, jejichž vývoj je ukončen kolem 11 roku života. Později je ovšem možná úplná remyelinizace (obnovení myelinových pochev).

3.    Historie

Přesně určit, kdy se roztroušená skleróza poprvé objevila, není možné. V minulosti byly popsány příznaky ještě dříve, než byla vůbec roztroušená skleróza považována za nemoc. Roku 1838 Robert Carswell, který byl anglickým lékařem, anatomicky popsal roztroušenou sklerózu, především patologické změny mozku a míchy nemocného. V roce 1868 Charcot poprvé provedl autoritativní popis RS. O sedm let později byla Moxonem roztroušená skleróza v Anglii uznána za specifickou nemoc. Roku 1878 francouzský fyziolog a význačný histolog Louis-Antoine Ranvier objevil myelin a uzly na axonech, které nyní nesou jeho jméno, tzv. Ranvierovy zářezy. O 12 let později od Ranvierova objevu byly poprvé uveřejněny snímky roztroušené sklerózy, které zobrazovaly demyelinizaci. Poprvé popsaný zánět kolem krevních řečišť a poškození myelinu se odehrálo roku 1916 Dawsonem. Přelom v chápání roztroušené sklerózy zapříčiní za začátku padesátých let první analýza nemocí nervového systému. O tři roky později je ve Velké Británii založena společnost za účelem financovat výzkum roztroušené sklerózy a má poskytovat nemocným podporu. V šedesátých letech bylo objeveno, že roztroušená skleróza je autoimunitní chorobou. Prokázalo se, že buňky bílých krvinek napadají myelin, a tím zapříčiňují myelinový deficit. V roce 1965 byla zveřejněna první elektron-mikroskopická studie plaků, která zobrazovala axony částečně nebo úplně obklopené tenkou vrstvou myelinu, což vědci považovali za důkaz remyelinizace.        O čtyři roky později byl pacientům s akutními ataky podáván steroid ACTH, který poukázal na první úspěšnou klinickou zkoušku léčby roztroušené sklerózy, jelikož nemocní, kterým byl podáván ACTH, se zotavovali rychleji než ti, kteří dostávali placebo. Pokrok zaznamenala      i pomocná vyšetření k určení diagnózy. V roce 1978 byl použit počítačový tomograf k zobrazení průkazu plaků. CT je pro jasné prokázání nemoci nedostatečné, jelikož roku 1984 MRI snímky odhalují, že zánět v mozku může probíhat bez symptomů. V této době je jasné, že počítačová tomografie zobrazuje pouze rozsáhlejší poškození myelinových pochev. Před třemi lety, tedy v roce 2005 byla zahájena třetí fáze klinických zkoušek prvního perorálního přípravku, cladribinu, určeného pro léčbu roztroušené sklerózy.

4.    Výskyt  (EPIDEMIOLOGIE)

Roztroušená skleróza se vyskytuje u lidí jakéhokoliv věku, pohlaví nebo národnosti        po celém světě. Kdybychom ovšem sledovali určité specifické faktory dané pro jednotlivé skupiny lidí, zjistili bychom, že se onemocnění vyskytuje s jinou mírou prevelace či incidence ve vztahu k daným kritériím.

Pro lepší porozumění je dobré vysvětlit základní epidemiologické termíny prevelace         a incidence. Prevelace vyjadřuje počet žijících pacientů na určitý počet obyvatel v určitém čase. Incidence informuje o počtu nových případů v dané populaci v určitém čase. Pokud budeme chtít popisovat roztroušenou sklerózu, zaměříme se na prevelaci. Incidence v tomto případě může být zavádějící, protože u RS není vždy možná přesná diagnóza během prvních příznaků.

Jak už bylo řečeno, příčina onemocnění není přesně známa, proto nelze určit, kdo onemocní a kdo ne. Nyní je celkem jasné, že se na výskytu nemoci podílí několik faktorů.

5.1                                Faktory prostředí

i.      Geografické faktory

Při srovnání výskytu roztroušené sklerózy se prokázalo, že výskyt je nerovnoměrný   po celém světě. Existují určité zóny různého rizika RS. Tyto zóny by se daly rozdělit na oblasti vysokého rizika výskytu nemoci, tzn. prevelace s více než 30 nemocnými na 100 000 obyvatel. Do této kategorie například patří severní Evropa, severní část USA, jižní Kanada, jižní Austrálie         a Nový Zéland. Do oblasti se středním rizikem výskytu nemoci, tzn. prevelací 5 až 29 nemocných na 100 000 obyvatel, patří jižní část USA, jižní Evropa a většina Austrálie. Pokud je prevelace méně než 5 nemocných na 100 000 obyvatel hovoříme o oblasti malého rizika výskytu nemoci – Asie, Latinská Amerika, většina Afriky a Středního východu. Na obrázku je zřetelné, že gradient (změna se vzdáleností) prevelace stoupá směrem od rovníku. Dobře zřetelné je to na území USA a Evropy. Toto „rozložení“ nemoci neplatí univerzálně. Dá se tímto způsobem posuzovat pouze v globálním měřítku. Pokud bychom se chtěli zaměřit        na lokálnější oblast, například Afriku, zjistili bychom, že i když oblast spadá do kategorie malého rizika nemoci, jsou zde známa místa, kde prevelace překračuje i 50 (!) nemocných    na 100 000 obyvatel. Z toho lze usoudit, že globální faktor není jediným a tedy určujícím faktorem výskytu onemocnění. Pěkným příkladem může být Malta a Sicílie. Tato místa nemají příliš rozdílnou vzdálenost od rovníku, a přesto je prevelace obou míst velice rozdílná. Malta 4 nemocné na 100 000 a Sicílie 53 nemocných na 100 000. Zde hraje, podle výzkumů, velkou roli také rozdílný etnický původ obyvatelstva.

ii.      Časový faktor

Pokud bychom se chtěli na výskyt RS podívat z časového hlediska, statistiky jsou jasné. Prevelace i incidence stoupají. Z jakého důvodu? Odpovědí může být mnoho. Například s postupem času lékařský průmysl produkuje dokonalejší přístroje, které dokáží roztroušenou sklerózu jednoznačně prokázat. Stejně tak i lékařství jednodušeji rozezná RS od jiných imunologických onemocnění nervového systému. Je tendence výskytu RS stoupající, nebo jsme jen dokázali lépe zmapovat situaci? Vzhledem k faktu, že výskyt dalších autoimunitních onemocnění je vyšší, průkaznost tohoto statistického faktu stoupá. Další fakt, který je těsně spjat s časem, tedy stále vyšší profesní nároky na člověka, omezuje možnosti, jak si udržet zdravý životní styl a vyrovnaný psychický život. Stres, nevyvážená strava, zhoršování životního prostředí, to vše negativně působí na náš imunitní systém a zvyšuje riziko možnosti onemocnění.

iii.      Sociokulturní faktory

Kdybychom se měli zaměřit na výživu, která je specifická pro riziko většího výskytu nemoci, nenajdeme ji.  Dříve přetrvávala představa o nepříznivém vlivu potravy s vysokým obsahem tuků, který měl zhoršovat funkci myelinu. Tato dedukce se jevila sporně s realitou poté, co se vyskytly informace o konkrétní oblasti malého rizika výskytu nemoci. V této oblasti lidé konzumovali potraviny s vysokým obsahem tuků, a přesto se nevyskytla prevelace vyšší než 5 nemocných na 100 000 obyvatel. Dá se usoudit, že není jednoznačně prokázán vliv výživy na onemocnění.

5.2                                Biologické faktory

i.      Pohlaví

Roztroušená skleróza postihuje muže i ženy. Častěji se vyskytuje u žen v poměru 2:1 vůči mužům. U dvojčat je tento poměr zachován. U obou pohlaví se odlišuje poměr mezi určitým druhem průběhu nemoci. Ženy postihuje roztroušená skleróza dvakrát více než muže,          ale u žen se více objevuje primárně remitentní průběh nemoci (viz typy RS), u mužů primárně progresivní průběh. To znamená, že u žen se střídají fáze nemoci, kdy při jedné fázi (ataka) se zdravotní stav rázně zhorší, ale při druhé fázi (remise) pociťuje nemocný zlepšení. V tomto případě lze hovořit o částečné remyelinizaci. Délka a hloubka fází je individuální. Tendence směřuje na zkracování délky a snižování hloubky remise a zároveň na prohlubování atak      za delšího časového období. Primárně progresivní průběh, který více postihuje muže, se vyznačuje dlouhodobých pozvolným zhoršováním zdravotního stavu, u kterého se neobjevuje fáze zlepšení zdravotního stavu. Větší výskyt RS u žen se vysvětluje častějšími změnami v sekreci hormonů endokrinních žláz způsobené biologickými změnami při vývoji.          Např. období puberty, těhotenství, menopauza. Tyto biologické změny mají vliv na imunitní reakce.

ii.      Věk

 

 

 

 

První příznaky roztroušené sklerózy se u 2/3 nemocných vyskytly mezi 20. a 40. rokem života.  Tedy v produktivním věku.  U 1% nemocných propuká nemoc v méně než 10       nebo více než 59 letech.

 

5.3                                Genetické faktory

O genetických faktorech u onemocnění roztroušené sklerózy není pochyb. Již v 19. století se prokázalo, že vyšší procento nemocných má některého člena rodiny také postiženého chorobou. Dědičnost není klasická mendelovská. Nejvyšší riziko onemocnění mají sourozenci nemocného – 4%. Rodiče 3%, děti 2,5%, strýcové, tety, bratranci a sestřenice 2%, neteře        a synovci 1,5%. Pravděpodobnost onemocnění ovlivňují další faktory, např. věk, pohlaví.

„Riziko nižší než 10% pro všechny kategorie příbuzných v podstatě vylučuje dědičnost vnímanou pomocí jednoho genu. Nejvyšší riziko u sourozenců znamená, že některé            nebo všechny geny  zodpovědné za vnímavost vůči RS mají recesivní způsob dědičnosti,      tzn., že takové geny se nemusí vůbec projevit. Není samozřejmě vyloučeno, že stejné prostředí, v němž sourozenci vyrůstají má také vliv na častější výskyt  RS.“ (Havrdová, E.:                    Je roztroušená skleróza váš problém?, Edice Roska, Praha 1999, str. 24)

5.    Průběh RS

Roztroušená skleróza je definovaná jako chronické onemocnění CNS charakterizované demyelinizací. Demyelinizace je proces ubývání (rozpad) myelinových pochev na axonech, které zrychlují vedení nervového vzruchu (saltatorní vedení vzruchu). Axony (nervová vlákna) jsou anatomicky nenarušené. Pokud dojde k rozpadu nebo porušení struktury MP, vytvoří se na místě ložisko (plak), které není schopno vést vzruch. Dochází k výpadkům funkcí.  Zničení MP může být spojeno s úbytkem nervových vláken tzv. axonální ztrátou.

Plaky vznikají na několika místech současně, a tak nacházíme porušení funkcí více mozkových drah nebo oblastí. Pokud dojde k náhlému porušení funkcí, nazývá se tento stav ataka (relapse).  Symptomy v prvních projevech ataky jsou především lehké parézy, Babinského fenomén s jeho variantami, zvýšené reflexy. Fáze ataky střídá fáze remise, což se projevuje ústupem symptomů a relativním návratem do předchozího stavu. Remise nikdy nedojde do stejného stavu jako před atakou. Nejprve vznikají trvalá poškození menšího rozsahu, která v období remise nejsou patrná. Po určitém čase, který je hodně proměnlivý (měsíce nebo roky), přicházejí další ataky a následně se střídají s remisemi (primárně remitentní průběh). Následky ataků se zhoršují a remise má stále kratší a povrchnější působení. Postupným ubýváním axonů a myelinu neurologický deficit pozvolna narůstá (stádium sekundární chronické progrese).

U 10-15% nemocných RS pozvolna neurologický deficit narůstá bez ataků (primárně chronicko-progresivní průběh).

„Onemocnění může probíhat relativně benigně s nevelkou invaliditou i po 15 letech trvání nemoci, může však probíhat maligně s těžkým deficitem po každé atace.“ (Horký, K.: Lékařské repetitorium., GALÉN, 2005, str. 557)

6.    Typy RS

Průběh roztroušené sklerózy je charakteristický z hlediska příznaků. Ty bývají téměř        u všech pacientů stejné. Liší se intenzitou, dobou, kdy se vyskytnou poprvé a následností, tedy tak, jak se vyskytují po sobě. Nelze tedy v prvních příznacích nemoci přesně určit, jak se bude nemoc vyvíjet. Pokud budeme průběh nemoci z hlediska symptomů určitou dobu pozorovat, zjistíme, že existují určité podobnosti. V intenzitě a průběhu nemoci z dlouhodobějšího hlediska.

7.1                                Remitentní RS (RRMS)

Průběh, kdy se střídá doba náhlého zhoršení (ataka) a následného zlepšení (remise) zdravotního stavu, se nazývá remitentní (angl. Relapsing-remitting MS) - RRMS.                  Je charakteristický prohlubováním atak neboli silnějšími neurologickými poškozeními. Ataky se nejen prohlubují, ale z časového hlediska i prodlužují. Remise bývají naopak kratší a méně intenzivní. V začátcích bývají remise spontánní, postupem času je nutno remise vyvolávat léčbou. Nikdy ovšem nedojdou do stádia stejného jako před atakou. Pokud je stav střídání atak a remisí trvalý, dá se považovat za příznivý. Nedochází totiž k náhlému zhoršení stavu nemocného, ale k pozvolné invalidizaci.

7.2                                Chronicko-progresivní RS (PMS)

Průběh chronicko-progresivní (angl. PMS) se vyznačuje trvalým pozvolným zhoršováním nebo zhoršování v nárazech. Nedá se přesně mluvit o atakách. Remisní fáze je zcela vyloučena, jelikož nedochází k žádnému zlepšení, i když lze postupné zhoršování zpomalit nebo zastavit a přetrvávat ve stejné míře poškození mozku. Tento stav nikdy nebyl trvalý. Nestalo se tedy, že by nemoc náhle přestala propukat. I když jsou známy případy, kdy se po určitou dobu neobjevovaly symptomy. Stálá progrese nemoci se dala přesto prokázat pomocí MRI nebo CT. Obecně lze říci, že přítomné příznaky se postupně zhoršují nebo se objevují nové.

Oba typy průběhu nemoci se striktně nerozcházejí. Naopak, typy se prolínají a kombinují. Pomalé zhoršování nemoci může doplnit i nárazové zhoršení v podobě ataky, což zrychluje progresi nemoci. Spontánní remise je v tomto případě jen výjimečná.

7.3                                Primární RRMS a sekundární PMS

Nejčastěji dochází k primárně remitentnímu průběhu, který se postupem času transformuje do chronicko-progresivního. Vyskytuje se u 80-90% všech pacientů. Následný PMS              se nazývá sekundárně chronicko-progresivní forma nemoci (SPMS).

Přechod z jedné formy do druhé může být ostrý. Častěji se vyskytuje plynule.                 To znamená, že remisní fáze v RRMS postupně slábne, až zcela vymizí a postupné zhoršování nabude chronického charakteru. Po 10 letech se u 50% nemocných s RRMS vyvine sekundárně progresivní RS.

7.4                                Primární PMS (PPMS)

Může docházet i k primárně chronicko-progresivní formě (PPMS). To znamená postupné zhoršování stavu bez remisí i relapsů. Postihuje 10-15% nemocných RS. Projevuje se více      u mužů (viz Biologické faktory - pohlaví). U 3% nemocných probíhá progrese i mezi ataky    a onemocnění nemocného rychle invalidizuje, tzv. relabující–progredující forma RS. Tento průběh je netypický a diagnóza se stanovuje podle jiných kritérií, jelikož od primární RRMS má řadu odlišností.

 

Oba popsané typy nemoci (RRMS a PMS) jsou do malignity středního stupně. „Mírou malignity onemocnění je stupeň invalidizace nemocného, kterou nemoc způsobila za dobu svého trvání, od prvních příznaků až do doby ukončení pozorování.“ (Jedlička, P.: Roztroušená skleróza mozkomíšní, klinika, léčba, patogeneze., AVICENUM zdravotnické nakladatelství, Praha 1981, str. 23). Můžeme tedy rozpoznat další dva typy onemocnění.

7.5                                Benigní RS

Určit, zda je onemocnění benigní můžeme nejdříve po 15 letech od prvního ataku. V dnešní době není možné rozlišit benigní RS od klasické RRMS v počátku onemocnění. Můžeme pouze říkat, že RS je primárně benigní. Primárně benigní RS má remitentní průběh  a remise jsou stále vydatné. To znamená, že nemocný má dobrý zdravotní stav i po letech.

7.6                                Maligní RS

Primárně maligní průběh RS je charakterizován častými relapsemi s malým výskytem remisí nebo jako rychlá progrese bez remisí. Zdravotní stav nemocného se rychle zhoršuje, nastává invalidizace nebo exitus. Maligní průběh je ve své podstatě extrémním vyjádřením primárně remitentní nebo primárně chronicko-progresivní roztroušené sklerózy.

7.    Diagnóza RS

Pro diagnózu je nejdůležitější obraz a průběh. Pro přesné určení roztroušené sklerózy       se vyžadují alespoň dvě relapse a průkaz dvou různých plaků. Je nutné vyloučit nádory, metabolická a degenerativní onemocnění CNS.

8.1                                Pomocná vyšetření k určení diagnózy

MRI- Pro prokázání fyzického poškození (úbytku myelinu) se používá zobrazovací metoda na principu magnetické rezonance MRI, která prokáže demyelinizační plaky.

CT - Nález lze prokázat i pomocí počítačové tomografie, ale ložiska musí být mnohem větší, proto se k přesnému určení používá MRI.

PMG – perimyelografie je vyšetřovací technika, při níž se naplní vak v páteřním kanále kontrastní látkou pomocí lumbální punkce. K nalezení ložisek se využívá CT. Kontrastní látka se vstřebává do krevního oběhu během několika hodin.

Patologickoanatomický obraz – zachycuje přítomnost roztroušených ložisek                  bez myelinové pochvy nebo se ztenčenou myelinovou pochvou nebo přítomnost hmot, jež jsou projevem rozpadu myelinové pochvy tzv. osmiofilní granula.

8.    Léčba

Při léčbě jakékoliv nemocí obecně platí, že čím dříve je léčba zahájena, tím se dá lépe ovlivňovat průběh nemoci. Lékaři se ovšem značně odlišují názorem na léčbu roztroušené sklerózy. Zatím nejvýznamnějším přínos v léčbě RS je léčba kortikoidy. Podávají                  se intravenózně v období ataku. Kortikoidy mají protizánětlivý účinek a tím zrychlují zotavení z ataku. Dlouhodobě nemají vliv na průběh nemoci, proto se podávají jen v době akutního relapsu. Léčba roztroušené sklerózy je i léčbou symptomatickou. Používá se široká škála léčiv. Například antirevmatika, antibiotika, antiepileptika, antidepresiva (depresí trpí 40-50% nemocných RS).

 

9.    Slovník

ACTH                         - adrenokortikotropní hormon vylučovaný adenohypofýzou. Stimuluje syntézu a vylučování kortizolu – hormonu kůry nadledvin.

Adenohypofýza         - přední lalok podvěsku mozkového

Ataka                          – fáze nemoci, při níž dochází k náhlému zhoršení zdravotního stavu

Babinského fenomén - též reflex, tah hrotu jehly nebo i tužky či klíče přes kůži chodidla směrem k prstům vyvolá u zdravého člověka pokrčení prstů nohy

Benigní                       - nezhoubný, neškodný, např. nádor

Demyelinizace            – rozpad myelinové pochvy

Endokrinní žlázy        - žlázy s vnitřní sekrecí

Gradient                     - změna v závislosti na vzdálenosti

Incidence                    - epidemiologický termín vyjadřující počet nových případů nemoci v dané populaci v určitém čase

Maligní                       - zhoubný

Myelin                        - lipidový obal nervových vláken (axonů)

Neuroglie                    - též. gliální buňky, které mají funkci podpůrná, chrání a vyživují neurony, fagocytují poškozené buňky

Paréza                         - částečná ztráta hybnosti, neúplná obrna

Perorální                     - podávaný ústy

Prevelace                    – epidemiologický termín vyjadřující počet žijících pacientů na určitý počet obyvatel v určitém čase

Progrese                      - p. je definována jako zhoršení stavu přetrvávající alespoň 3 (spíše 6) měsíců bez tendence k úpravě stavu

Relapse                       - viz ataka

Remise                        – fáze nemoci, při níž dochází k pozvolnému zlepšení zdravotního stavu po fázi ataky

Remitentní                  – vzdorovitý, odporující

Remyelinizace            - znovuobnovení myelinu

Saltatorní                    - skokový

10.          Zkratky

ACTH – adrenokortikotropní hormon

Angl. - anglicky

CNS – centrální nervová soustava

CT - computer tomograph, počítačový tomograf, lékařský diagnostický přístroj

MP – myelinová pochva

MRI - magnetic resonance imaging, zobrazovací metoda na principu magnetické rezonance používána většinou v neurologii

MS – angl., roztroušená skleróza

PMS – angl., progresivní forma roztroušené sklerózy, též. chronicko-prograsivní

PNS – periferní nervový systém

PPMS – angl., primárně (chronicko-)progresivní forma roztroušené sklerózy

RRMS - angl. Relapsing-remitting MS, forma roztroušená skleróza charakteristická střídáním relapsních a remisních fází, též. remitentní průběh, forma

RS – roztroušená skleróza

SPMS – angl., sekundárně (chronicko-)progresivní forma roztroušené sklerózy

 

11.          Použitá literatura

  • Ambler, Z.,: Neurologie pro studenty všeobecného lékařství., KAROLINUM, Praha 1998
  • Havrdová, E.: Je roztroušená skleróza váš problém?, EDICE ROSKA, Praha 1999
  • Horký, K.: Lékařské repetitorium., GALÉN, 2005
  • Jedlička, P.: Roztroušená skleróza mozkomíšní, klinika, léčba, patogeneze., AVICENUM zdravotnické nakladatelství, Praha 1981
  • Langmeier, J., Langmeier, M., Krejčířová, D.: Vývojová psychologie s úvodem do vývojové neurofyziologie, H&H, Praha 1998
  • Novotný, I., Hruška, M.: Biologie člověka pro gymnasia, FORTUNA, Praha 2003
  • Vokurka, M., Hugo, J.: Velký lékařský slovník. JESSENIUS MAXDORF, Praha 2006