VÝVOJ ČLOVĚKA

Rovněž anatomické znalosti sahají až do starého Řecka, i když tenkrát ještě neexistovaly jednotlivé vědní obory jako dnes. Největší starověký lékař Hyppokrates tehdy samozřejmě ani nemohl tušit všechno to, co vědci a lékaři dnes přesně vědí, lékařství totiž urazilo neobyčejně velký kus cesty. Díky znalostem o člověku a moderním přístrojům je v dnešní době možné odhalit možná poškození i nemoci například ještě mnohem dříve před narozením dítěte. Snad nejpřesvědčivějším důkazem je v současnosti tolik populární věda o dědičnosti. Právě výsledky současné genetiky jsou dokladem úžasného pokroku za poslední desetiletí.

V dnešní době už je zkrátka díky dřívějšímu bádání, zkoumání,objevům, vynálezům a poznání poměrně snadné definovat případné anomálie ve vývoji člověka od narození až po vysoké stáří. Jak již bylo uvedeno výše, cesta poznávání člověka byla dlouhá a často také velice trnitá, tak jako lidský život, jako samotný vývoj člověka od jeho zplození až do smrti.

Zázrak vzniku nového života uvádí v úžas i nejvzdělanější osobnosti moderní vědy a techniky. V okamžiku, který rozhodl o naší budoucí existenci, jsme byli všichni pouhou jedinou drobnou buňkou. Postupem času se tento základ přeměnil v miliardy buněk, které teď tvoří naše tělo.

Těla mužů a žen mají odlišné reprodukční orgány, odlišné hormonální vybavení a odlišné funkce. Ženy menstruují, dokáží vytvářet a chránit nový život, muži produkují spermie, které mají zásadní význam při tvorbě nového života.

Mužské pohlavní orgány jsou tvořeny pohlavním údem, dvěma varlaty, předstojnou žlázou a systémy, které propojují jednotlivé části a umožňují vystřikování spermií z pohlavního údu. K nejvýznamnějším podnětům pro zahájení pohlavního styku patří u mužů impulzy přicházející ze žaludu, koncové části pohlavního údu. Nervová vlákna přenesou zprávy z pohlavního údu do křížové nervové pleteně a míchy a odtud zpět, výsledkem je roztažení tepen, překrvení a ztopoření pohlavního údu. Jakmile sexuální podněty výrazně zintenzivní, jsou jinými nervovými cestami uvolněny spermie a následně dochází k jejich vystřiknutí (ejakulaci) močovou trubicí mimo tělo. Pohlavní úd (penis) se skládá z močové trubice a tří skupin válcovitě uspořádané houbovité tkáně schopné ztopoření. Při sexuálním vzrušení dochází k naplnění těchto válcových topořivých tkání krví, krev následně nemůže odtékat žilami, protože jsou uzavřeny okolními tkáněmi, pohlavní úd ztuhne a zvětší se. Jakmile dojde k ejakulaci, žíly se otevřou, krev může odtékat, zvětšení a ztvrdnutí pohlavního údu ustupuje. Varlata jsou žlázy tvaru vlašského ořechu, lokalizované v ochranném kožním vaku zvaném šourek. Jejich hlavní funkcí je tvořit spermie a androgenní hormony, které se postupně přeměňují v hormon testosteron. Zralé spermie postupují do nadvarlete a odtud do chámovodu, kde jsou uskladněny. Ve varlatech mladého dospělého muže se každý den vytvoří přibližně 120 milionů spermií. Během pohlavního styku se přesouvají spermie z chámovodu spolu s tekutinou z předstojné žlázy i semenných váčků do horní části močové trubice, kde dojde k jejich promíchání a následnému vyloučení pohlavním údem. Během průměrné ejakulace dochází k uvolnění 200 – 600 milionů spermií. Vlastní spermie jsou štíhlé, pohyblivé útvary, opatřené vlasovým bičíkem, který umožňuje jejich pohyb rychlostí okolo 1 – 4 mm za minutu. Předstojná žláza (prostata) je žláza šedé až červené barvy, která obklopuje močovou trubici. Obvykle dosahuje velikosti vlašského ořechu a tvarem připomíná koblihu. Produkuje řídkou, mléčně zbarvenou tekutinu, tvořenou mnoha složkami, mimo jiné tuky, vápníkem a dalšími nerostnými látkami, kyselinou citronovou, srážlivými enzymy a bílkovinou PSA (prostatický specifický antigen). Pohlavní zrání začíná u chlapců ve věku okolo 12 let.

Pohlavní dozrávání dívek nastupuje asi o dva roky dříve než u chlapců. K pohlavním orgánům patří vnější genitálie s pochvou, děloha, dva vejcovody a dva vaječníky. Mléčné žlázy a prs se považují za pohlavní orgány doplňkové. Vaječníky jsou plochá, oválná tělíska, uložená po obou stranách dělohy. Ke stěnám dělohy a pánve jsou připojena pomocí vazů. Funkce vaječníků je analogická funkci varlat. Před dosažením pohlavní zralosti jsou vaječníky drobné a měkké, během období plodnosti jsou hladké a pevné, po menopauze dochází k jejich svrašťování. Mezi tři nejdůležitější úkoly vaječníků se řadí: dozrávání vajíček, tvorba speciálních útvarů, nazývaných fotikuly, které obklopují vajíčka produkce hormonů estrogenu a progestreronu. Při narození obsahují vaječníky okolo 1 milionů vajíček, v pubertě již pouze 400 tisíc, po menopauze jich zůstává jen několik nebo žádné. Každých 28 dní v jednom z vaječníků dozraje a uprostřed cyklu je uvolněno jedno vajíčko. Uvolněné vajíčko vplouvá do vejcovodu a pokud se zde setká se spermií, může dojít k jejich spojení a tvorbě zárodku. Pokud se vajíčko se spermií nesetká, cestuje dále do dělohy. Děložní stěny se později překrví a v průběhu menstruace nejvnitřnější výstelka dělohy spolu s krví, dalšími zbytky a vajíčkem odchází pochvou ven. Vejcovody jsou útvary, spojující vaječníky s dělohou, silnostěnným orgánem, který tvarem připomíná hrušku. Užší dolní část dělohy se nazývá hrdlo (krček), jeho spodní část vyčnívá do pochvy. Pochva je oploštělá trubice, schopná pojmout při sexuálním spojení pohlavní úd muže. K vnějšímu ženskému pohlavnímu ústrojí se řadí poštěváček (clitoris), malé a velké stydké pysky. Poštěváček je umístěn nad vstupem do pochvy. Je tvořen houbovitou, topořivou tkání, podobnou tkáni pohlavního údu muže a jeho činnost je kontrolována nervovými vlákny, které jdou z křížové oblasti do oblasti ženského genitálu a vyvolávají zde dilataci (rozšíření) tepen a následně prokrvení celé oblasti. Jiná nervová vlákna směřují k Bartolliniho žlázám, které při pohlavním vzrušení vylučují tekutinu, zvlhčující vchod do pochvy. Zvlhčování pochvy zajišťují svojí sekrecí i žlázy umístěné v krčku dělohy.

Děloha prochází přibližně každých 28 dní pravidelnými, cyklickými změnami. V první fázi po menstruaci, přibližně od 4. do 15. dne, převládá vliv hormonu estogenu. Tato růstová fáze zahrnuje výstavbu nových buněk, tvořících vnitřní výstelku dělohy. Druhá fáze, probíhající od šestnáctého do osmadvacátého dne a je řízena hormonem progesteronem. Během tohoto údobí se děložní žlázky a malé krevní cévy děložní výstelky stáhnou, zatočí a zakřiví, buňky výstelky vylučují hlenovitou tekutinu bohatou na glykogen. Během posledních dvou dnů cyklu (přibližně dne 27 a 28) vstoupí děloha do fáze, charakterizované omezením přívodu krve a zastavením veškeré sekrece. Vlastní fáze menstruace začíná dnem 1 a tvá přibližně do čtvrtého dne. Téměř každá žena pociťuje každý měsíc menstruační bolesti. Bolest se objevuje především před menstruací a během ní. Jedná se o křečovitě táhlou někdy tupou bolest, která může vystřelovat do vnitřní části stehen, do oblasti boků a do beder, často doprovázenou dalšími potížemi, jako pocity nevolnosti, nárůstem hmotnosti, únavou, bolestmi hlavy, závratěmi a dalšími symptomy. Za hlavní příčinu menstruačních bolestí jsou považovány chemické látky zvané prostaglandiny, jejichž množství v těle je obvykle přímo úměrné intenzitě bolestí. Předpokládá se, že prostaglandiny způsobují křeče tím, že částečně zablokují přívod krve do dělohy a vyvolají tak její stahy. Stahy děložních stěn jsou tělem vnímány jako křeče nebo bolest. Křeče jsou často normálním doprovodným jevem menstruace, za jistých okolností však mohou být znakem poruchy jako například nádorů, infekce nebo endometriózy. Prsní žlázy jsou modifikované, specializované kožní potní žlázy. Podklad prsu tvoří mléčná žláza, skládající se z 15 – 20 samostatných laloků, sestavených do segmentů, připomínajících svojí strukturou pomeranč. Jednotlivé laloky a jejich vývody – mlékovody – obklopuje tukové vazivo, jehož množství je značně individuální. Mlékovody se sbíhají v prsní bradavce, do níž při kojení dítěte přivádějí mateřské mléko. Menopauza znamená přirozený konec ženského reprodukčního období a u většiny žen proběhne ve věku 40 až 53 let., může však nastoupit dříve nebo později. Vlastním podnětem je obvykle snížená produkce estrogenu, vymizení vajíček z vaječníku či snížená reakce na hormon FSH. Podvěsek mozkový se nejprve snaží udržet funkční hladinu estrogenu zvýšeným vylučováním hormonu FSH, většinou však bezúspěšně. Ovulace přestává být pravidelná, menstruační cyklus je nepravidelný až nakonec úplně vymizí. Menopauzu současně doprovází pokles velikosti prsu a dělohy, zeslabení stěn pochvy a snížení její vlhkosti, zvýšení rizika rozvoje srdečněcévních nemocí v důsledku poklesu hladiny estrogenu. Některé ženy neprožívají, kromě výše zmíněných změn, žádné výraznější symptomy menopauzy. U jiných žen je však pokles hladiny estrogenu doprovázen bušením srdce, depresemi, pocity únavy, poruchami spánku, bolestmi hlavy, nadměrným pocením a návaly horka.

Prvním znakem těhotenství je vynechaná menstruace. Navíc může žena zaznamenat zvětšení prsu, objevují se pocity nevolnosti a zvýšené nucení na močení. Každý měsíc uzrává ve vaječníku dospělé a zdravé ženy jedno vajíčko. Děje se tak ve zvláštním měchýřku – Graffově fotikulu, vyplněném životodárnou tekutinou. Po uzrání vajíčka měchýřek praskne a vajíčko vyplave a je nasáto vejcovodem. V případě početí je vajíčko, proplétající se řasnatou sliznicí vejcovou, oplodněno spermií. Oplodněné vajíčko se začne pohybovat směrem do dělohy a tato cesta trvá obvykle tři až čtyři dne. Další dva i více dní pobývá vajíčko v děloze. Přibližně sedmý den se uhnízdí ve stěně dělohy a vyvíjí se zde až do porodu – obvykle 280 – 310 dní. Spojením jader vzniká nová buňka, která obsahuje všechny informace pro každý detail lidského vývoje – pohlaví dítěte, barvu vlasů a očí, výšku, odstín pleti, povahu, temperament, vzniká nový život. Celý čas probíhá neustálý intenzivní vývoj. Kolem 16. – 18. dne je zahájen růst hlavy. Část buněk blastocysty vytvoří výběžek, z nějž se postupně vyvíjí placenta (plodový koláč, lůžko). Placenta se skládá z klků, prstům podobných výběžků, do nichž vrůstají krevní cévy zárodku – vlásečnice. Krev zárodku tedy proudí do klků, kolem nichž jsou dutiny, vyplněné krví matky. Součástí placenty jsou dvě pupeční tepny a jedna pupeční žíla. Tyto tři krevní cévy prochází z těla zárodku do placenty pupeční šňůrou. Hlavní funkcí placenty je zajištění výživy zárodku pomocí převodu živin z krve matky do krevního oběhu zárodku a vyloučení odpadních produktů látkové výměny z těla zárodku do krevního oběhu matky, jímž mohou být vyloučeny. Za dvacet dnů od početí jsou již vytvořeny základy mozku, míchy, nervové soustavy. Od 21. – 22. dne od početí začíná tlouci embryonální srdce. Od 28. dne jsou založeny základy obratlů, lebečních kostí, svalů. Koncem 3. měsíce těhotenství již fungují všechny orgány, dítě spí, budí se, pohybuje prsty, otáčí hlavou, otevírá a zavírá ústa, cucá si palec, dochází k prodlužování krku, oční víčka se spojí, objevují se nehty. U 4. – 5. měsíčního plodu se rozvíjí činnost mazových žláz a na kůži vzniká ochranný film – bílý, mastný, sýrovitý maz, pokrývající kůži novorozenců. V této fázi vývoje je již snadno rozeznatelné pohlaví plodu. Po celém těle plodu se vyvíjí jemné chmýří, hlavička a horní končetiny jsou stále v porovnání s tělem disproporčně větší. Plod starý 6. měsíců má vrásčitou kůži, ale již velmi dokonale vyvinutá oční víčka a obočí. V 7. měsících je tělo plodu kulatější a buclatější, kůže je méně vrásčitá, vlasová pokrývka hlavy delší. V 8. měsíci se již tvar těla blíží vzhledu novorozence, v 9. měsíci se obvykle ztrácí jemné ochlupení těla, i když v některých případech přetrvává až do porodu. Pupek je téměř ve středu těla, vrásčitost kůže se ztrácí, tělo je oblejší, hrudník vyčnívá. Dítě je nyní připraveno do života. Těsně po narození většina dětí preferuje hlas vlastní matky. Ještě před porodem je mezi ním a matkou navazována určitá komunikace. Nervová soustava lidského plodu se vyvíjí velmi rychle.

Matky reagují na těhotenství individuálně. Nejčastěji si stěžují na ranní pocity nevolnosti, nucení na zvracení nebo zvracení. Přesná příčina těhotenstvím navozené nevolnosti či zvracení je nejasná, nejčastěji se tyto potíže přičítají vlivu změn hladin jednotlivých hormonů. Během těhotenství nastává u žen zvětšování dělohy, která chrání plod, dále se zvětšují prsa a pochva. Průměrný nárůst hmotnosti se pohybuje v rozpětí 7 – 11 kg, přičemž větší část hmotnosti získá žena v posledních dvou třetinách těhotenství. Těhotenství mohou doprovázet, zvláště v jeho druhé polovině, následující potíže: bolesti v zádech, bolesti hlavy, zácpa, časté močení, pálení žáhy, natékání kotníků, hemoroidy, nespavost, bušení srdce a zvýšené pocení.

Porod začíná silnými pravidelnými stahy každých 20 až 30 minut, doprovázenými tupou bolestí v dolní části břicha a zad. Častý je výtok malého množství krve a hlenu, způsobený pootevřením děložního hrdla. Může se objevit i prasknutí amniového vaku a odtok plodové vody z dělohy. Porod má tři fáze. V první se zvyšuje frekvence stahů až do chvíle, kdy je děložní hrdlo plně otevřené, a tato fáze trvá nejčastěji pět až deset hodin, zvláště u prvorodiček. Bolest, pociťovaná rodičkami v této fázi, trvající asi ½ hodiny, pociťuje rodička stahy jednou za minutu až dvě. Tato fáze je tělesně i psychicky mimořádně náročná. Dítě prochází porodním kanálem, přičemž protažení děložního hrdla, dělohy, pochvy a oblasti hráze vyvolává prudké bolesti. Na konce této fáze je však již dítě na světě! Třetí fází, která trvá okolo půl hodiny, je vypuzení placenty.

Období porodu je velkou zátěží pro nezralý organismus z hlediska psychologického i fyziologického. Dítě je připravováno dlouho před narozením na život mimo matčino tělo. Je vybaveno pro přijímání potravy, dýchání, navazování vztahů s matkou a nejbližším okolím. První hodiny po porodu jsou pro navazování prvního kontaktu s matkou nejdůležitější. Průběh porodu může také ovlivnit fyzické, psychické i duševní schopnosti dítěte. Nedostatek kyslíku může poškodit mozek. Pokud to netrvá dlouho, může se to projevit v pozdějším věku poruchami chování nebo učení. Jestliže nedostatek kyslíku trvá déle, projeví se u dítěte dětská mozková obrna, která má mnoho forem. Od lehčího postižení rukou nebo nohou po těžké formy, kdy je mozek poškozen natolik, že dítě nejen neovládá končetiny, ale je poškozen i intelekt, sluch, zrak.

Zdraví matky během těhotenství je pro růst a vývoj plodu a později i pro narozené dítě zcela rozhodující. Je známo, že endokrinní poruchy či nemoci krevního oběhu matky zhoršují naději na normální vývoj plodu. Dobu po porodu dělíme na několik období: novorozenecké, batolivé, předškolní, školní, období dorostové, dospělost, stárnutí a nakonec stáří se smrtí.

Hmotnost novorozence se pohybuje kolem 3500 gramů, jeho porodní délka činí kolem 50 centimetrů. Děti s porodní váhou nižší než 2500 gramů řadíme do kategorie dětí s nízkou porodní váhou. Takové nízké váhy dosahují děti z různých příčin. Některé se narodily předčasně a jiné se narodily nezralé (hypotrofické), protože se jejich nitroděložní vývoj děl zpomaleně. Krátce po porodu váha dítěte klesá, kolem desátého dne však opět dosahuje původní hodnoty a pak se u zdravého dítěte jen zvětšuje. Hlava novorozence zaujímá asi čtvrtinu délky těla. Polovinu délky těla zabírá relativně dlouhý trup. Výška novorozence vsedě dosahuje 40% stavu v dospělosti, kdežto délka končetin je 20%. Obvod hlavy novorozence kolísá kolem 65% stavu v dospělosti a v prvních letech roste poměrně rychle. Ve dvou letech dosahuje obvod hlavy až 95% velikosti v dospělosti. Rychlost růstu hlavy odráží růst mozku v raném věku, přičemž mozek dosahuje své zralosti mnohem dříve než ostatní části těla. Dítě za první rok života vyroste o 25 centimetrů a jeho hmotnost se ztrojnásobí. V dalším roce vyroste o 12 centimetrů a přibude o 2,5 kilogramů.

V kojeneckém období se výrazně mění tvar páteře. Kolem třetího měsíce se v souvislosti se zvedáním hlavy začne formovat krční předozadní prohnutí – lordóza. V jedenáctém až dvanáctém měsíci se předozadně prohne páteř v bederní části a vznikne bederní lordóza. Jako poslední se hřbetně (dorzálně) prohne hrudní část páteře a vznikne hrudní kyfóza. Pro batole je charakteristické lezení v 8. – 10. měsíci, následuje vzpřímení a chůze po dvou v 10. – 15. měsíci. Spolu s prvními kroky se učí i prvním slovům. S pohybem po dvou se mění i tělesné proporce dítěte, ačkoliv nadále převažuje hlava a trup nad končetinami. Protože svalstvo obaluje tukový polštář, mají končetiny zužující se tvar. Trup je válcovitý, nerozlišený na část břišní a hrudní, břicho vyklenuté dopředu. Zvlášť charakteristická je příčná břišní čára v podobě silně vyvinuté vrstvy podkožního tuku, která mizí až s první proměnou postavy. Prořezávání (erupce) dočasného (mléčného) chrupu patří mezi nejvýznamnější projevy kojeneckého období. S objevením prvních zubů se začíná měnit i tvář kojence.

Po dosažení tří let života se výška těla dítěte rovná dvojnásobku porodní délky. Kolem pátého roku, tedy přibližně uprostřed předškolního období, nastává růstové zrychlení, které postihuje převážně končetiny. Dítěti se ztenčí vrstva podkožního tuku, protáhne se krk a na trupu začne být patrnější rozlišení na hrudní a břišní úsek. dítě zeštíhluje a vytahuje se. K první proměně postavy dochází mezi 5. – 7. rokem. Je to období prudkého růstu. V šesti letech dochází k prořezávání trvalého chrupu.

Před počátkem puberty nastává ve vývoji člověka nápadné růstové zrychlení. Dosud není jasné, zda zrychlený růst a vývoj začíná před pubertou či ohlašuje její počátek. Předpubertální zrychlení růstu se projevuje dříve u dívek, mezi 10. – 12. rokem přerůstají stejně staré chlapce. Při růstovém zrychlení nejsou rovnoměrně zasaženy všechny tělní struktury, ale prosazuje se u jednotlivých částí těla v tomto pořadí: dolní končetiny, horní končetiny, šířka hrudníku, šířka pánve, šířka ramen, délka trupu a jako poslední předozadní rozměry trupu. Ochlupení v ohanbí (pubické) se objevuje u dívek kolem 8. roku a u chlapců kolem 10. roku života. Zpočátku vyrůstají ojediněle hrubší, rovné a tmavěji zbarvené chlupy v okolí pohlavních orgánů. Ochlupení se kadeří a houstne, rozšiřuje se po břišní krajině, až se nakonec vyvine typické mužské nebo ženské ochlupení. U žen nabývá ochlupení tvaru trojúhelníku, ve zralém stadiu přechází ochlupení na vnitřní stranu stehen. Ochlupení mužů má charakteristický tvar kosočtverce, přičemž jeden jeho hrot směřuje k pohlavnímu orgánu, druhý pak k pupku. Ňadra dívek se počínají tvarovat kolem 8. – 10. roku. Pod aureolou (dvorcem kolem prsní bradavky) zduří prsní žláza, jež spolu s tukem vytvoří ňadro. V přechodném období aureola vystupuje nad prs, později, když prs dozraje, přechází aureola plynule do plochy prsu. U některých žen přetrvává nezralý prs dlouho po dosažení dospělosti. Ochlupení v podpaží (axiální) v podobě jednotlivých chloupků vyráží dívkám v podpaží kolem 12. roku, chlapcům o dva roky později, kolem 14. roku. Chlupy jsou silné a více pigmentované než jiné tělní ochlupení. Ochlupení podpažní jamky s věkem jedince houstne, až dosáhne konečného tvaru a hustoty, u dívek tvaru pásky, u chlapců je pokryta celá podpažní jamka. Vous se objevuje jen u chlapců, avšak až v pozdějším období, mezi 15. – 17. rokem. Vousy nejprve vyrazí na horním rtu, později na bradě, nakonec na celé dolní části tváře a přechází na krk. Ochlupení ostatních částí těla je spojeno s terminálním ochlupením, začíná u dospívajících růst na lýtkách, stehnech a předloktí. U mužů se objevuje výraznější terminální ochlupení na přední straně hrudníku, někdy i na stehnech. K terminálnímu ochlupení přiřazujeme i dlouhé a tenké černé chlupy rostoucí kolem prsního dvorce (cirkaureolární ochlupení), objevuje se převážně u mužů, jen vyjímečně u žen. V pubertě dochází i k proměně hlasu. Hlasové mutace jsou závislé na délkošířkových rozměrech hlasivkové štěrbiny, která se výrazně mění zejména s růstem štítné chrupavky. Zvláště nápadné bývají u chlapců, jejich hlas se sníží o celou oktávu, u dívek poklesne hlas jenom o kvartu. Během puberty se nevyvíjí jenom sekundární pohlavní znaky, vyvíjejí se a rostou i pohlavní orgány. Chlapcům se rozšiřují ramena, dívkám zase pánev, jejich ramena zůstávají povětšinou úzká. Protože dívkám se pod kůží ukládá více tuku než chlapcům, zaoblují se obrysy jejich těl. Nárůst svalové hmoty u chlapců má za následek hranatější tvar jejich těl. Ukončení puberty u dívek ohlašuje první menstruace (menarche). Když se u dívky objeví první menstruace, říkáme, že dívka dosáhla pohlavní zralosti. Jakmile dívka počne pravidelně menstruovat, její růst do výšky se prudce zpomalí a záhy se zastaví. Ukončení puberty chlapců, ohlášené mnohdy nezřetelnou polucí (výronem semene), se předpokládá kolem 15. roku, tedy asi o dva roky později než u dívek.

Završením období pohlavního dospívání vstupují mladí lidé do období dorostového (15. – 20. let). Je to období, kdy končí nejbouřlivější rozvoj tělesných a duševních sil člověka, kdy se zdokonaluje stavba a činnost organismu. Ve věku od 16. – 18. let končí zpravidla růst do výšky a prohlubují se intersexuální rozdíly ve stavbě těla i chování.

Vrcholu tělesného vývoje dosáhne člověk po 30. roce života, načež se začínají projevovat první příznaky stárnutí. Ze smyslových orgánů stárne nejdříve oko. Oko přestává rozeznávat blízké předměty, protože čočka ztrácí pružnost a tuhne už od mládí. Dítě vidí zřetelně už z 10 – 12 centimetrů, ve 40 letech vidíme od 22 centimetrů, v 60 letech od 100 centimetrů. Citlivost sítnice stoupá od 30 let, potom začíná stárnout. Mění se i schopnost slyšet spodní tóny. Ztrácíme chuť a čich, ubývá hmat, protože se nám na prstech ztenčuje kůže. V cévách se ukládá sůl, vápník a cholesterol, výkonnost srdce klesá u zdravých lidí mezi 50. – 60. rokem. Zpomalení nervové činnosti je pozorovatelné až po 50. roce života, prudký úbytek po 70. roce. Ve změnách tělesných struktur stojí v popředí snižování výšky těla, způsobení lehkou stařeckou kyfózou páteře a snižováním meziobratlových plotének. Dále se zmenšuje pružnost hrudníku, zato vzrůstá obvod břicha. Trvale narůstá obvod hlavy, délka nosního hřbetu, šířka úst a délka ucha. Rty se ztenčují. Klimakterium ženy je stejně jako puberta fyziologický proces, který nemá pevný časový bod. Menstruace mizí mezi 47. až 50. rokem Nato následuje menopauza, tj. období, kdy vyhasínají funkce vaječníků.

Člověk patří k dlouhožijícím savcům. Dříve se lidé dožívali nižšího věku, teprve po částečném ovládnutí infekčních chorob může novorozenec očekávat, že se dožije 70 let. Pokud jde o další prodlužování délky lidského života, jsou dosavadní výsledky vědy o stáří povzbudivé, nelze je však přeceňovat. Smrt sešlostí je dnes spíše vzácná a lze ji považovat za nejextrémnější stupeň stárnutí. Z „malého seznamu“ příčin smrti plyne, že muži umírají častěji než ženy na nemoci ústrojí trávícího a močopohlavního. Ženy jsou náchylnější k nemocem cévního ústrojí a chorobám žláz s vnitřní sekrecí a látkové výměny.

ZÁVĚR:

Za poslední tisíciletí se lidská postava pozvolna zvětšovala, jak se dá vyvozovat například z velikostí brnění rytířů a zbrojnošů nebo malých posteli vystavovaných v muzeích. Děti ve všech věkových skupinách jsou dnes v průměru vyšší a těžší než stejně staré děti v minulosti. I novorozenci předčí délkou a váhou novorozence minulých století. Příčiny rychlého růstu a vývoje populace spatřují vědci v celém komplexu činitelů, jež plynou z nakupení obyvatelstva, hustoty a zrychlení dopravy, ze změn denního rytmu, ze znalostí základních pravidel hygieny či odstranění infekčních chorob. Zvláštní význam je přičítán vydatnější stravě a přítomnosti jistých složek v potravě.

POUŽITÁ LITERATURA :