Living Will aneb pasivní eutanazie

MUDr. Moderní Lékař 1234

Autor: MUDr. Moderní Lékař 1234

WEBOVÁ ORDINACE LÉKAŘE je Vám k dispozici 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Ve vzájemné spolupráci s více než 4300 lékaři po celé České republice pro Vás…

Více o autorovi

Neutuchající diskuse nad eutanazií dělí společnost na dva tábory s jasnými stanovisky a 10% těch, kteří nevědí, zdali by měl mít lékař možnost po dohodě s rodinou odpojit pacienta od přístrojů či mu neposkytnout nejnezbytnější pomoc pro udržení základních tělesných funkcí. Majoritní část společnosti, 63% populace, v dnešní době možnost eutanazie podporuje. Minoritní, rozhodnutá část společnosti, které s ukončením života nesouhlasí, je ve společnosti zastoupena z 27% procent.

 

Takřka každý z nás se již ocitl v situaci, kdy polemika nad správností možnosti této volby pohltila dlouhé chvíle. Politická reprezentace tuto diskusi již vedla. Zákon o zdravotních službách  nyní dle § 48 odst. 2 písm. c) praví:  Poskytovatel, kterého si pacient zvolil, může odmítnout přijetí pacienta do péče, pokud pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb.

 

Znění tohoto odstavce vytváří prostor pro různorodý výklad této právní normy, neboť vezmeme-li v potaz, že notářsky ověřenou plnou mocí můžeme delegovat svá práva a povinnosti na jinou osobu, může tato osoba vyřknout souhlas resp. nesouhlas s poskytnutím lékařské péče, bude-li k tomu zmocněna. Předá-li jiná osoba lékaři tento nesouhlas, jež bude notářsky ověřen, musí lékař takto postupovat? Co má dělat chirurg, který uprostřed operace, které teoreticky může zachránit základní tělesné funkce, se dozví, že právě operovaný pacient nesouhlasí s poskytnutím služeb tohoto charakteru?

 

Od výkladu práva, který je často až tak diskutabilní, že ani jednotlivý právníci nejsou schopni zaujmout jasné stanovisko, se přesuneme k psychologické otázce problematiky.

 

 

Píše se rok 2010 a ještě neplatí stávající zákonná úprava poskytování lékařských služeb. Pan Jan je vášnivý motorkář, a tak si pořídil cestovní motocykl, který pravidelně o víkendu osedlával a putoval s ním malebnou krajinou jižní a východní Moravy. Jednoho slunečného dne jedav po hlavní silnici mu nebyla dána přednost v jízdě, neboť řidič přijíždějící po vedlejší silnici přehlédl motorkáře a srazil jej. Lékařská pomoc na místo dorazila velice rychle, ač pacient získal kvalitní péči již v přivolené helikoptéře lékařské záchranné služby, bylo již na sále zřejmé, že mozek s nejvyšší pravděpodobností již nedokáže řídit tělo.

 

Pan Jan měl u sebe výslovný nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb, který byl notářsky ověřen. Nicméně péče mu byla poskytnuta na základě přísahy skládané lékařem ve snaze zachránit lidský život.

Nyní se nabízí otázka, zdali je morální pana Jana odpojit od všech přístrojů. Komupomůže umělé udržování nejzákladnějších životních funkcí pacienta a kdy přijde vhodná chvíle a zákonná možnost jej odpojit? Bylo-li zjevně deklarováno, že si pacient nepřeje poskytnutí lékařské péče, je po stabilizaci stavu napojení na lékařské přístroje lékařskou péčí?

 

Pan Jan měl manželku, se kterou měl báječný vztah, a tak, když ji byl sdělen tento stav, rozhodla se, že si nepřeje odpojení, že se určitě z umělého spánku probudí. Podobný příběh má ve své rodině, kde k něčemu relativně obdobnému došlo. Pacient zemřel možná chybou přístroje, možná slabostí organismu. Když teď s odstupem času přemýšlím nad tím, zdali smrt měla nastat, tak si asi říkám ano. Víte, chodit za někým, kdo před Vámi několik let jen leží, jehož tělo chřadne, o kom víte s pravděpodobností limitně se blížící jedné, že se již neprobudí, to je vážně velice devastující.

Pokud váš přítel či rodinný příslušník zemře, po čase se smíříte s tím, že tato osoba je již mrtvá, s jistou nadějí v srdci si menší část populace připouští, že ji třeba ještě někdy uvidí, ale každý se s tím dříve nebo později, více či méně smíří.  Je těžké rozhodnout o svém blízkém a milované osobě, zdali má přežívat, či ne, ale pro to je tu možná nový zákonný nástroj, který nám může některé situace, které nejsou vůbec snadné, alespoň trošíčku usnadnit.

 

Zákon neupravuje pouze možnost odmítnout resuscitaci či snahy uvést do chodu alespoň základní funkce lidského organismu, ale také upravuje možnost vyjádřit nesouhlas předem. Nesouhlas s péčí, kterou by třeba v budoucnu na základě svého stavu již nemohl ovlivnit. Obecně vzato získáváte nástroj k odmítnutí jakékoliv lékařské péče, a to v jakémkoliv stavu (svéprávnost, nesvéprávnost, vědomí, bezvědomí). Z mého pohledu racionálně a relativně pragmaticky smýšlejícího pacienta mi tato možnost přijde důstojná. Pokud toto právo lze vyřknout neochvějně, v plné míře, a bude tento princip fungovat, považuji tento paragraf za správný krok.

 

 

Jisté nejasnosti však spatřuji v lidském faktoru, neboť jen málokdo by si nalhával, že žijeme v morální společnosti, které se nedopouští hříchů. A tak, jak se dopouští hříchů, nemůže býti dovoleno vše, co by mohlo býti, kdyby morální život a vzájemná úcta vedli náš život v trochu jiných kolejích. Nemorálně smýšlející osoba lze objevit v každé profesi, která Vás napadne. Představte si, kdyby statkář ze zámožné rodiny, jediný dědic po matce své, chtěl své dědictví zpeněžit. Jistě by se s pochopením staré ženy jen těžko setkal, tudíž může s notářem, kamarádem svým, vytvořit nesouhlas, který by mohl v jistém případě býti považován za pravý a...

 

 

Je mnoho situacích, ve kterých by se dal tento paragraf zneužít, nicméně i zde jsou jisté brzdné mechanismy. Pokud chcete vytvořit takové prohlášení, budete musit nejdříve navštívit svého praktického lékaře nebo jiného lékaře, který Vám poučí jak ústně, tak písemně o všech souvislostech tohoto rozhodnutí. Souhlas s poučením posléze předložíte notáři, který ověří věrohodnost daného souhlasu. Správně byste měli, pokud nechcete býti ani resuscitováni nebo přání typu DNR (do not resuscitate), jeden nesouhlas s poskytnutím lékařské péče nosit s sebou a druhý založit do lékařské dokumentace u svého praktického lékaře. Po provedení těchto úkonů máte dle stávající právní normy upravující zdravotnictví právo na to, aby Vám nebyla poskytnuta lékařská pomoc, která by vám v opačném případě byla poskytnuta. Tento souhlas resp. nesouhlas je platný pět let a lze ho vyslovit i během hospitalizace, pokud tedy nejste děti či nesvéprávní.

 

 

Evropa a svět

Eutanazii můžeme rozdělit na dva typy: pasivní a aktivní. Pasivní eutanazie spočívá v přerušení léčby nebo odpojení od přístrojů uchovávajících životně důležité funkce lidského těla v chodu. V Evropě tyto pasivní způsoby, jež jsou ve formě odmítnutí lékařské péče, povoluje Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie (zde pouze ve výjimečných případech není trestána), Německo a nyní i Česká republika.

Aktivní eutanazie spočívá v podání smrtícího prostředku na žádost pacienta a nejčastěji probíhá formou injekční. V Evropě tuto metodu povoluje Švýcarsko, kde je povolena již od roku 1942, a zároveň je jedinou zemí na světě, která tuto pomoc povoluje nejen lékaři, ale také laikovi. Nizozemsko, Belgie a Lucembursko dále doplňují čtveřici státu Evropy, ve kterých jejich zdravotnický systém povoluje aktivní eutanazii neboli asistovanou sebevraždu.